Kondiční připravenost je důležitým předpokladem sportovního výkonu v tenise, její význam se zvyšuje zvláště po 12. roce věku. Na vrcholové úrovni je kondice pro úspěch hráče stěžejní, její podíl na výkonu v tenise je uváděn kolem 40% (Zháněl)
Charakteristika tenisu z hlediska sportovního výkonu (Zháněl)
Herní charakteristika
– opakované, intenzivní, krátkodobé pohybové činnosti, které se skládají z jednotlivých úderů a pohybových činností
Časová charakteristika vrcholového tenisu
– doba utkání 2-5 hodin
– reálný hrací čas je významně kratší – cca 30% (antuka a beton)
– poměr zátěže a odpočinku je u mužů 1:4,4 a u žen 1:2,6
– průměrný čas k získání bodu je asi 6,5 s, většina bodů je získána v rozmezí 5-15 s, do 10 sekund je u mužů odehráno 72 – 90% bodů u žen 60-90% bodů
– je odehráno v průměru 8 úderů (4 na jednoho hráče), v poslední době ale spíše počet přibývá
– rychlost 1. podání u mužů přes 240km/h, u žen přes 200km/h, 2. podání u mužů kolem 200, u žen 180
Doba trvání herních výměn (2001, Schönborn)
| muži | antuka | beton | tráva |
| do 5s | 42-56% | 56-65% | 80-86% |
| do 10s | 30-32% | 22-24% | 11-15 |
| přes 10s | 17-22% | 8-10% | 0-1% |
| ženy | antuka | beton | tráva |
| do 5s | 30-32% | 50-62% | 60-75% |
| do 10s | 30-32% | 20-22% | 18-20% |
| přes 10s | 32-35% | 15-20% | 5-10% |
Prostorová charakteristika tenisu
Počet uběhnutých metrů za 3 sety – rok 1991 (Stojan) 4250 m, rok 2000 (Schönborn) 2200 m, 2014 ???
– nejdelší možné běžecké úseky – 15m, nejčastěji ale 3-7 m (Zháněl, Böss, Schönborn)
– 80% úderů se odehraje na vzdálenost cca 2,5 m a dalších 11% na cca 4,5m (Weber), tedy přes 90% úderů se hraje na úseku maximálně 9 m
– z toho vyplývá, že tenis vyžaduje zejména: výbušnou a reaktivní sílu, frekvenční rychlost, reakční rychlost a koordinaci
Fyziologická charakteristika tenisu
– 70% hry anaerobní alaktátový systém
– 20% hry anaerobní laktátový systém
– 10% hry aerobní systém
Somatické předpoklady
– tělesné rozměry určují styl hry: hráči menších postav udržují míč déle ve hře, hrají spíše delší výměny v očekávání chyb soupeře, hráči vyšších postav je typická spíše razantní hra s tvrdým podáním, snahou o zakončení vítězným míčem a s přechodem na síť
– tělesnou výšku je možné předpovědět (více možností)
– tělesnou výšku nelze považovat za faktor limitující, ale pouze ovlivňující sportovní výkon v tenise
Motorické předpoklady
– síla, rychlost, vytrvalost a koordinace patří mezi významné faktory limitující, resp. ovlivňující výkon
– při stanovení vlivu jednotlivých motorických schopností na výkon v tenise je třeba vycházet z herních, časových prostorových a fyziologických nároků tenisové hry
– rychlost – reakční a akční
– síla – startovní a výbušná
– silová vytrvalost
– specifické koordinační schopnosti
Význam motorických schopností v tenise (Crespo, Schönborn, Miley)
Po tenis jsou nejdůležitější motorické schopnosti v tomto pořadí: koordinace (90%), výbušnost a obratnost (80%), rychlost reakce (70%), elasticita (60%), rychlost, síla, aerobní vytrvalost (55%), dynamická rovnováha, silová vytrvalost, flexibilita (50%)
Kondiční schopnosti a jejich dlouhodobý vývoj – rozvoj kondice musí zohledňovat specifika přirozeného vývoje od dětství po dospělost (Crespo, Miley)
| schopnosti | 5-8 | 8-10 | 10-12 | 12-14 | 14-16 | 16-18 | 18-20 | 20+ |
| maxim.síla | 1 | 2 | 3 | 3 | progres | |||
| exploz.síla | 1 | 2 | 2 | 3 | progres | progres | ||
| silová vytrvalost | 1 | 2 | 3 | 3 | progres | |||
| aerobní vytrvalost | 1 | 1 | 2 | 2 | 3 | progres | progres | |
| anaerobní vytrvalost | 1 | 2 | 3 | 3 | progres | |||
| rychlost reakce | 1 | 1 | 2 | 2 | 3 | 3 | progres | |
| flexibilita | 2 | 2 | 2 | 3 | progres | progres | progres | progres |
| koordinace | 1 | 2 | 3 | 3 | progres | progres | progres | progres |
1 – počáteční trénink (1-2x týdně), 2 – zvýšení tréninku (2-4x týdně), 3 – vysoce výkonnostní trénink (4x a vice týdně)
Z obecných tréninkových zásad kondičního tréninku: postupovat od lehčích cvičení ke složitějším, postupně zvyšovat frekvenci, intenzitu, zátěž a délku cvičení. Zlepšení kondice lze očekávat po 4-6 týdnech. Trénink musí být zábavný, různorodý, soutěživý, měl by respektovat individuální rozdíly (věk, herní úroveň, kondiční úroveň, tělesné dispozice), respektovat principy adaptace a odezvy organizmu. Nelze zapomenout na zařazení aktivního a pasivního odpočinku.
Rychlost – trénovat na začátku TJ po důkladném rozehřátí a rozcvičení, technika běhu, pozor na dostatečný odpočinek mezi sériemi (netrénovat rychlostní vytrvalost), krátké úseky se změnami směrů (typické pro tenis), 5-10 opakování, 1-5 sérií, doba zátěže 3-10s, přestávky mezi opakováními 15-50s, mezi sériemi 90-150s, zátěž : odpočinek 1:5, intenzita až 100%
1. akční = běžecká rychlost – podoba krátkých sprintů se zastaveními a rychlými změnami směru. Úrověň akční rychlosti je v tenise podmíněna explozivní silou pro start a a následným krátkým sprintem k míči zejména do stran, dále silovou vytrvalostí=schopnost vydat stejné množství optimální síly i po 2-3 hodinách zápasu. Dále podmíněna sprinterskou rychlostí – 1 max. 3 krátké sprinty za sebou během výměny v kombinaci s opakovanou změnou směru. Většinou není podmíněna rychlostní vytrvalostí, to je 4 a více opakovaných po sobě následujících sprintů (i když v současném tenisovém pojetí Djokoviče a Nadala není uplně pravda)
2. reakční rychlost – je úzce spjata s anticipací a obě jsou podmíněny rychlostí příjmu informací a jejich zpracováním (Zháněl). reakce je vždy spojena s anticipací (není vrozená, lze se ji pomocí vhodných tréninkových cvičení naučit a rozvíjet)
V tenise (obdobně ale i v badmintonu,..) nelze nikdy mluvit jen o rychlosti jako takové. Hráč musí rychle vnímat, rozhodovat se, rychle jednat a to vše v časové tísni. R. Schönborn zavedl proto pojem „úderová pohotovost“ nebo dle jiného odborníka „motorická úderová obratnost“. V jednotlivých herních situacích tak rozhoduje vnímání a anticipace, dále neurální a motorická reakce, maximálně rychlý start a zrychlení z nuly (startovní síla, explozivní síla a rychlostní síla) a koordinace. Proto v tenise mluvíme o komplexnosti tenisové rychlosti. Podle mnohých odborníků je pro tenistu nejlepší trénovat rychlost na dvorci s raketou v různých herních situacích (třeba i s využitím nahrávání z koše).
Síla – před tréninkem rozcvičení, rozehřátí, vždy střídat cvičení pro horní a dolní polovinu těla, po silovém tréninku zařadit den odpočinku. zátěž zvyšovat postupně, využívat hlavně váhu svého těla, postupovat od zátěže větších svalových skupin k menším.
Výbušná síla – střední zátěž s rychlým opakováním. Je snaha o provedení co nejrychlejšího pohybu, nebo snaha o co nejrychlejší zrychlení. je vhodné ji rozvíjet již od mladšího školního věku (odrazy, hody, poskoky, švihy), postupně lze podmínky ztěžovat a s pokročilejším věkem přidat odpor. Rozvíjet sílu lze plyometricky (předpětí ve svalu – např. seskok a následný výskok, běh do schodů, švihadlo) nebo rychlostně – např. dřepy a výpady.
Význam síly pro tenis:
– razance úderů (podání, smeč,…), bez síly nelze dosáhnout optimální úrovně rychlosti, výbušnosti, nedostatčná úroveň síly může vést ke vzniku svalových dysbalancí, naopak přílišný rozvoj ke snížení rychlosti a flexibility.
Vytrvalost
Aerobní trénink má probíhat při TF 70-85% maximální TF (např. 220-věk), anaerobní trénink při TF nad 85% maximální TF (není vhodné zařadit v předpubertálním věku). Pro tenisty je nejlepší formou rozvoje vytrvalosti a tréninku kardiorespiračního systému intervalový běh. Chybou je zařazování dlouhých, pomalých vytrvalostních běhů.
Koordinace – ovlivňuje výrazně všechny druhy rychlosti i vývoj tenisové techniky a její systematický rozvoj má rozhodující vliv na komplexní vývoj výkonnosti tenisového hráče.
Diferenciační schopnost – umožňuje, že raketa je vedena tak, aby byl míč zasažen středem rakety, raketa je nastavena k míči přesně s ohledem na rychlost a křivku letu míče, směr pohybu rakety ovlivňuje dráhu letu míče, velikost silového nasazení rychlost letu míče (tempo hry)
Orientační schopnost umožňuje hráči optimální orientaci v prostoru a čase a vnímání dalších podnětů (vlastní postavení a pohyb, pohyb soupeře, vlasnost letu míče). na základě této schopnosti se hráč rozhoduje o vlastní akci (útočné, či obranné)
Rovnováhová schopnost – provedení úderu ze stabilního rovnovážného postavení. Význam vyplývá z nutnosti provádět často údery s vysokou přesností z rychlého pohybu k míči a od něj
Reakční schopnost – vysoká rychlost letu míče, velké herní pole, reakce na pohyb protihráče a současně na let míče, vliv vnějších faktorů
Rytmická schopnost – udržení vlastního úderového rytmu, vnímání změn rytmu nebo tempa (vlastního i soupeřova), sladění pořadí rytmických činností (běh-úder-běh), ekonomická změna svalového napětí a uvolnění
