Základy biomechaniky tenisu – BIOMECHANIKA I.
Definice biomechaniky : zjednodušeně : obor, který se zabývá studiem lidských pohybů s pomocí metod mechaniky. V centru stojí pohyb a zatížení lidského těla.
Porozumění principům biomechaniky pomůže najít odpověď na otázku : „Jaká je optimální technika?“
Nejdůležitější biomechanické principy :
- Princip počáteční síly
Co je to svalové předpětí? Aby sval vytvořil v průběhu úderu potřebnou kontrakci (stažení), musí být během nápřahu optimálně předpnut. Předpětí se provádí v časovém posunu odshora dolů. Nápřah začíná rotací ramenního pásu vzad (ne vedením paže vzad), pokračuje přes rotaci boku, stehna a bérce, v poslední třetině rotace je vedena paže do nápřahu. Tato rotace vzad se musí vždy uskutečnit (záda kolmo k síti). Toto předpětí – tedy nápřah – přechází (bez delší přestávky na konci nápřahu = ztráta energie, ale s mírným zbržděním=excentrická svalová práce) do svalové kontrakce – tedy úderu. Převedeno : na začátku nápřahu je raketa zrychlena a ke konci nápřahu zbržděna a poté opět zrychlena do zásahu míč
- Princip protipůsobení (opačné síly)
Každá akce vyvolá reakci stejné síly, ale opačného směru. Pohyb ale i údery zahajujeme zatlačením nohou do podložky, zpětným protočením vzad, následuje rotace těla do směru úderu = zrychlení paže a rakety. V této souvislosti se hovoří o tzv. pilovém pohybu. Z praktického hlediska jde např. o protipohyb při zahájení tenisového úderu – boky se již přetáčejí do úderu, paže ještě dokončuje nápřah = obrátka v nápřahu. Forhend – přes 90% hráno z otevřeného postavení, bekhend – i při bočném postavení nohou se docílí dostatečného přetočení, při otevřeném postavení nohou u B se nutně musí přetočit trup.
- Princip rovnováhy a setrvačnosti (zachování impulsu)
Pro tenis je důležitá dynamická rovnováha = tělo ve vertikální linii (hlava v ose těla) optimálně při mírném předklonu. Pro setrvačnost platí, že tělo zůstává v klidu či pohybu, pokud na něj nepůsobí vnější síla (rychlá změna pozice,…). Využití : velmi dlouhý poslední krok před úderem (u praváka pravou nohou), nezasahujeme míč nikdy v plném běhu při krátkých krocích. Pravá noha u praváka vždy za těžištěm, za rukou. Stabilita těla a rovnováha v tenise!!
- Princip koordinačního řetězce (časová koordinace dílčích impulzů)
Jedná se vlastně o zlidovělé rčení trenérů „timing“, či „rytmus“, načasování úderu. Řetězec je složen ze segmentů těla, které fungují jako do sebe zapadající články řetězu, kde síla vyvinutá jedním článkem se postupně přenáší na další. Zapojování jednotlivých článků v optimálním časovém sledu umožní účinný přenos síly celým tělem, od jednoho segmentu těla ke druhému.
Posloupnost segmentů těla Biomechanika
nohy kolena (flexe a extenze)
boky rotace boků
trup rotace trupu
paže/rameno rotace paže kolem ramene
loket extenze lokte-pronace předloktí
zápěstí flexe zápěstí
Rychlosti jednotlivých částí se sčítají, kdy v optimálním případě v závěru akceleruje raketa proti míči silou, která je součtem jednotlivých sil.
Pohyb by měl probíhat zespoda nahoru, od velkých k malým segmentům, s progresivním průběhem. Problémy v řetězci : vynechání některé části, špatné načasování, neefektivní využití částí těla, zapojení nadbytečné části těla.
BIOMECHANIKA II.
= snaha aplikovat fyzikální zákony sport – tenis dost dlouho zaostával
Nejdůležitější biomechanické principy v tenise:
B – balance = rovnováha
I – inertia = setrvačnost
O – oposite force = opačná síla
M – momentum – linear and rotation momentum = lineární a rotační momentum
E – elastic energy = elastická energie
C – coordination chase = koordinační řetězec
Rovnováha – vliv na rovnováhu má těžiště (mělo by být v ose těla) a základna (širší postavení) – vertikální držení těla je v tenise velmi důležité
– také dynamická rovnováha – váha těla do směru míče, do úderu
Setrvačnost – v tenise s ní neustále bojujeme, zastavujeme pohyb, neustálé změny (zastavení se při úderu v optimální pozici – získání tzv. comfortable range)
– velmi důležitý split-step (v momentě trefení míče protihráčem)– možnost reakce na obě strany, okamžitá změna směru, navíc díky němu dochází ke srovnání osy těla
– také odpor proti setrvačnosti rotačního pohybu při úderu (čím ruka dál od těla, tím větší odpor – souvislost s držením)
Opačná síla – tlak do podložky – iniciační impuls koordinačního řetězce, roztáčí boky, čím větší, tím hrajeme lépe
– největší využití opačné síly při servisu, ale je základem všech úderů)
– dále např. využití opačné síly při B voleji jednoruč, protipohyb nehrající paže je zde plně funkční, usnadňuje pohyb hrající paže
Lineární momentum – přenášení váhy do úderu (výrazné při náběhu, returnu, voleji)
Rotační momentum – rotace těla, boků, trupu
Elastická energie – vytočení při úderu (zádové svaly) – dochází k přepětí, jakémusi zkrutu – kumulace energie – poté švih a využití nahromaděné elastické energie
– nejvíce velké svalové skupiny – zádové svaly, ale i zápěstí – to se při úderu dostává za raketu (větší dráha hlavy rakety)
Koordinační řetězec – části těla musejí být do pohybu zapojovány ve správném pořadí, důležitá je kloubní a svalová uvolněnost a plynulost pohybu (pokud ne, nedochází k sumaci sil a energií)
– vše začíná tlakem do podložky (nohy, opačná síla)) – boky (počátek rotace) – trup (rotace, kumulace elastické energie) – rameno – předloktí – zápěstí (pokud někde uberu, tak to musím jinou částí těla vykompenzovat, což není úplně správné)
– od velkých častí k malým – využívání jednotlivých segmentů těla
– pokud je vše správně, tak výsledkem jsou razantní údery se slušnou kontrolou, zároveň ekonomičnost a prevence zranění = optimální technika
=
Základní fundamenty pro tenisovou techniku
1. optimální držení
2. split step – základ pro dobrou práci nohou
3. vertikální držení těla – hlava a ramena se nikam neuklání
4. optimální kontakt s míčem – před tělem
5. plynulost, rytmus, akcelerace
6. práce nohou, zaujímání správné pozice při úderu (comfortable range)
7. využití elastické energie
8. využití rotace těla
9. dynamická rovnováha
