„Sebedůvěra je ve hře nejdůležitějším individuálním aspektem. A nezáleží na tom, jak velký je váš přirozený talent, existuje jen jedna cesta, jak sebedůvěru získat a následně si ji i udržet – prací.“ Jack Nicklaus, bývalý americký hráč golfu; získal titul nejlepšího mužského sportovce 20. století v individuálních sportech Sebedůvěra ovlivňuje sportovní výkon nejrůznějším způsobem. Velké sebevědomí se může postarat o to, že v důležitých momentech podá sportovec svůj nejlepší výkon a po celou dobu hry zůstane motivován, jelikož věří, že je schopen dosáhnout svých osobních cílů. Sportovci s velkou sebedůvěrou jsou iniciativnější a v různých situacích vykazují větší sebejistotu. Uvědomují si, že špatný výkon nebo prohra jsou občas normální, proto na to nahlížejí jako na motivaci k dosažení svého cíle. To, že v sebe někdo věří, lze poznat na výrazu očí, na způsobu chůze, držení těla, na tom, jakým způsobem mluví,ale a i na tom, jak dokáže bojovat. Ztráta sebevědomí má proto negativní vliv na výkon, způsob hry, ale i na přesnost. Získání potřebné sebedůvěry zpět může někdy stát více času než zahojení zranění. Fakt, že právě teď čtete tuto část , možná znamená, že nemáte o zdravou dávku sebedůvěry nouzi. Anebo si možná myslíte, že by vaše sebedůvěra mohla být na sportovišti (nebo i mimo něj) o trochu lepší. Nebo hledáte způsob, jak sportovcům pomoci překonávat jejich strach z neúspěchu, případně máte na starosti tým mladých sportovců a hledáte správný způsob, jak je vést, aby i oni našli tu správnou dávku sebedůvěry. Ať už je vaše situace jakákoliv, potřebujete znát jasnou a dobře podloženou odpověď použitelnou přímo v praxi na následující dvě otázky: 1. Co mi dodává sebedůvěru? 2. Co mi sebedůvěru bere? Sebevědomí sportovci budou dříve přesvědčeni o tom, že dokážou více,dále a lépe. Neustupují totiž před výzvou. Sportovci s menší sebedůvěrou často ani nepomyslí, že by mohli dosáhnout něčeho lépe, a i proto se někdy ani neodváží o to pokusit. Sebevědomí zde hraje opravdu velikou roli. Už teď tedy můžeme použít první radu založenou na zmíněném úvodním cvičení. Ve sportu zkrátka můžeme dokázat víc, než si myslíme! V mnoha situacích dokážeme víc, než si myslíme!
JAK ROZVÍJET SEBEDŮVĚRU U MALÝCH DĚTÍ Každý z nás chce zajisté podporovat rozvíjení sebedůvěry u (malých) dětí. Děti, které jsou sebevědomé, pociťují více radosti z činností, které dělají, cítí se lépe v různých sociálních situacích, častěji se ukazují ve svém nejlepším světle, jsou příjemnější, šťastnější, prokazují větší iniciativu a jsou méně vystaveny šikaně. Obecně jsou děti citlivější na pozitivní efekty toho, co umějí,než dospělí. Dospělí jsou formovaní a v průběhu let se u nich již jisté základní chování (tedy způsob myšlení) vyvinulo. Jejich věcná nebo osobní orientace již vznikla. Někteří jsou zvyklí myslet především na zlepšení svého stylu, jiní myslí na to, že chtějí (nebo že musejí) být lepší než ostatní. I proto je u dětí nezbytné, aby se u nich správně vyvinuly jejich schopnosti. V okolí, které je orientované na schopnosti, se pak naučí hledat zejména vnitřní důvody. A to je velmi důležité pro růst sebedůvěry. Vedle toho jsou děti citlivější na tři již zmíněné faktory, které tvoří model sebedůvěry: úspěch, imitaci a zpětnou vazba neboli feedback. Zažít úspěch je tedy pro děti ještě důležitější než pro dospělé. Mnoho programů pro malé soutěžící s tím počítá a pracuje s různými úrovněmi, přizpůsobenými pravidly a s vhodným materiálem. A jelikož jsou všechny stupně výcviku uzpůsobeny dětem, zažijou tak mnohem více úspěchů, než kdyby musely akceptovat pravidla pro sport dospělých a používat velké a těžké materiály vhodné pro dospělé. Sport tak může být provozován mnohem jednodušeji, přičemž jeho základní idea zůstane zachována. Děti jsou dále velmi citivé na imitaci. Učí se především vizuálně a jsou zvyklé věci imitovat. Také platí, že čím více se jim model (příklad)podobá, tím lépe. Dobrý trenér to ví, a nechá proto dítě občas něco předvést. Zejména když se jedná o něco nového, co je třeba se naučit a co ještě (tak dobře) samy neumějí, rychleji si řeknou: „Když to umí on, zvládnu to taky.“ Děti velmi reagují na zpětnou vazbu. Jak jsme již zmínili, poměr odměna ku trestu (neboli pozitivní ku negativnímu), by měl být v poměru čtyři ku jedné. Uděláme velmi dobře, když se u dětí budeme snažit o poměr deset ku jedné! S negativním feedbackem musíme být u dětí vždy velice opatrní, a to v jakékoliv formě.
To platí také pro mimoslovní komunikaci kouče nebo rodičů. Výraz vašeho obličeje je pro děti velmi důležitý. Děti vnímají trenéra, který se neusmívá, jako že se „zlobí“. Při mnoha dětských programech se udílejí pochvalné nálepky jako ocenění některých výkonů a diplomy po ukončení her nebo jejich částí – a to má velký význam! Celý text byl použit a více se dočtete v knize : Mentální trénink v individuálních sportech, kterou vydala společnost Grada autorské dvojici Jan Pavel . Alena Pavlová. Tuto publikaci lze jednoduše zakoupit buď ve formátu PDF nebo tištěnou verzi na stránkách vydavatele www.grada.cz nebo ve vybraných knihkupectvích.
