ČLÁNKY

Diagnostika a korekce techniky, aneb jak na chyby závodních hráčů

Dobrou techniku poznáme podle toho, že je účelná a účinná. Účelnost se vztahuje především k biomechanickému modelu, zatímco účinnost (efektivita) k dosaženému výsledku .

Technika by měla být tzv. „přijatelná“, tzn. taková, že je přijímána jako vhodná a není potřeba ji opravovat. Jestliže však chyby v technice limitují hráče ve vývoji dlouhodobě, je korekce nezbytná. To ale znamená, že trenér musí znát základy biomechaniky, zapojování jednotlivých segmentů těla při úderech, práci nohou, držení těla (musí mít v hlavě model, dle kterého opravovat a musí mít „oči“) a současně musí vystupovat pozitivně a zaměřovat se současně na oblasti, které je možné zdokonalovat.

Je třeba hledat problém = příčinu, ne příznaky (proč hraje hráč míč pozdě), opatrně přistupovat k radikálním změnám, hráč by měl být zapojen do řešení korekce, informace, které trenér poskytuje musí být přesné, vhodně je třeba rozehrávat i míče, sledovat vztah mezi držením rakety, postavením, bodem zásahu a dráhou švihu rakety.

Je nutné rozlišit začátečníky a pokročilé hráče :

začátečníci – zlepšování techniky (provedení) úderu

závodní hráč – zlepšení výkonu (výsledku), mají již osobní herní styl, posouzení korekce vzhledem ke skutečným situacím v utkání v souvislostech nejen s technikou, ale i psychikou, taktikou a kondicí (zaměření se na příčinu, ne symptomy = příznaky), proces korekce přizpůsobit turnajovému kalendáři

Typy korekcí pro závodní hráče (Crespo, Milley)

obecné dělení korekcí :

situační (hraj B jakoby přes boční plot – větší rotace ramen)
s využitím učebních pomůcek (mince v ruce, tenis.míček pod paží)
analogie (hraj volej, jako bys chtěl chytit míč)
smyslové (využití sluchu např. při podání s horní rotací)

Dělení korekcí:

rozlišení : – zásadní korekce (technické – změna držení rakety, změna z B obouruč na jednoruč nebo naopak, taktické – zásadní změny v taktickém pojetí, změna herního stylu)
– drobné úpravy – menší technické změny např. v načasování, postavení nohou, taktické ve volbě úderu, předvídání soupeřových úderů
„Kdy a co měnit“
přípravné období – nejlepší období pro korekce techniky
na začátku TJ
1 chyba na týden
ke konci přípravného období i korekce taktiky
předturnajové období, turnaje – nevhodné období pro korekce
pokud ano, tak zrušit turnaj
přechodné období (odpočinek) – pokud nějaké zařadíme
nevhodnost korekce – soutěže družstev – naprosto nevhodné je korigovat techniku, ani komentování techniky – pouze taktika4

„Jak vlastně hráče opravovat“

pozorování dané dovednosti (sledovat hráče mnohokrát, z různých úhlů, využití videa,…)
analýza problému (opravovat vůbec?, narušuje chyba hráčův vývoj?, jedná se o problém technický? Taktický?, kondiční?, jsem schopen problém opravit?….
rozhodnutí, zda a jak korigovat (vybrat postup, jak měnit, kolik času to zabere?)
vlastní proces korekce nedostatků (pochopení, trénink, vlastní rozhodování, utkání)
zhodnocení (co a jak se podařilo, aplikace v soutěžních podmínkách)

příklad : hráč nacvičuje bez rakety (soustředění na tělo)

hráč trénuje bez sítě

hráč ignoruje lajny, nacvičuje mimo dvorec

hráč hraje bez soupeře (let míče)

hráč hraje bez pohybu (hra z koše)

hráč hraje výměny s trenérem

hráč hraje na body

hráč hraje tréninkové utkání

Videozáznam : údery je třeba natočit ze 2 úhlů, současně je třeba natočit i detaily horní (vytočení ramene) i spodní části těla (práce nohou), model pro porovnání, komentář hráče.

„Diagnóza je pro trenéra, oprava pro hráče“

Seznam diagnóz :

motivační přístup
základní postavení
držení rakety
pozorování míče hráčem
práce dolních končetin (drobné x dlouhé kroky, probíhání míče)
příprava rakety – nápřah
švih paže s raketou a typ úderu
úderová zóny (místo zásahu)
rovnováha, přenesení hmotnosti těla
protažení, dokončení úderu
návrat do výchozího postavení

Příklad opravovací techniky na podání :

nesprávné počáteční postavení –postavte hráči nohy do krabic, položte mezi nohy obal na raketu, špička levé nohy směřuje v pravému sloupku

změna držení rakety v průběhu podání – mince, která nesmí vypadnout

nestálý nadhoz – chytání nadhozu, natažená paže, nadhoz podél plotu

příprava – paže nepracují společně – stínování trenéra a hráče, podnět – paže vzhůru

chybí smyčka – házení míčem, podání s teniskou

zásah míče nízko – dostat míč dříve než on vás, nácvik podání se zásahem větvičky stromu, míče v plotě

špatná rovnováha – podání z 1 nohy, ze druhé nohy, z obou bez hnutí-rozpůlení těla

špatné protažení – plechovka od míčů vedle levé nohy

Podání (první podání) – podání je dále řešeno s kinogramem samostatně

Držení je obvykle kontinentální, přední hráči především na první podání využívají i východní forhendové držení (tvrdší úder – 1. byl B.Becker)

Široké postavení nohou, váha spočívá na zadní noze. Vytvoření tlaku proti podložce.

Optimální pokrčení kolen, zkrácený nápřah, rotace boků, levá ruka sleduje míč, co nejdéle.

Nadhoz je veden výrazně vpřed do dvorce (Max postupuje prakticky po každém podání na síť) a tak se zadní noha přisunuje k přední. Zde dělá mnoho hráčů zásadní chybu předsunutím pravé nohy vpřed. Šidí tak výrazně rotaci boků a ramen a ztrácí i předpětí

Nohy se odrážejí od země a přes pohyb boků se síla transformuje do rotace ramen. Zároveň raketa padá kolmo k zádům, ale dále od těla! Další velkou chybou zde bývá u mnoha hráčů, že plocha rakety jde na záda. Tento fakt však často vyplývá ze silně forhendového držení rakety!

Zásah míče

Pravá paže se dostává vysoko a vpřed. Zásah je napravo od těla. Levá ruka se stahuje dolů a pod tělo, aby blokovala přerotování těla.

Pronace

Těsně po zásahu rameno pokračuje dále vpřed a předloktí přirozeně pronuje zevnitř ven.

Uvolnění

Celý pohyb dále pokračuje vpřed (nikoliv doleva!) za míčem a zatímco loket zůstává nahoře, předloktí s raketou směřuje dolů s naprostým uvolněním pohybu.

Dokončení

Teprve teď se raketa vrací zpět a Max postupuje vpřed na síť.

Tip pro začínající: Nechte nohy v klidu a naučte se pracovat zpočátku co nejvíce horní polovinou těla! Používejte kontinentální držení.

Tip pro pokročilé: Pracujte na pronaci! Je základem moderního podání!

Voleje a smeč

Forhendový volej – držení kontinentální nebo východní forhendové

Příprava – vytoční ramen a přenesení váhy na pravou nohu (u praváka), raketa za míčem, nápřah prakticky chybí

Zásah a protažení – vykročení levou nohou úhlopříčně k míči se současným pohybem paže s raketou vpřed do míče, zásah míče je dostatečně před tělem s pevným zápěstím, hlava rakety je mírně otevřená, protažení je krátké směrem dopředu a dolů

Bekhendový volej – držení kontinentální nebo východní bekhendové

Smeč – z letu míče nebo po dopadu, vytočení bokem, včasná příprava rakety spolu s vytočením těla bokem, krátká smyčka, vytažení až do místa zásahu míče.

Bekhend obouruč

Na rozdíl od forhendu přebírá u bekhendu, ale i u podání práci natahovač lokte (m.triceps brachii).

Výhody bekhendu obouruč: snazší a tím i rychlejší zvládnutí techniky, přinášející dobré výsledky v žákovských kategoriích, lepší kontrola úderů (raketu kontrolují obě ruce), vyšší tvrdost úderu (optimální využití rotace boků a horní poloviny těla), menší čitelnost směru úderů, snazší hraní vysokých míčů (i před kulminačním bodem), možnost zahrát křížem i při pozdním zásahu míče, vyšší efektivita na returnu v důsledku jednoduššího nápřahu a lepší kontroly rakety.

Úprava držení (pravá – nedominantní – kontinentální, levá – východní forhendové) + vytočení ramen do směru míče a pohyb paží s raketou vzad (do nápřahu).

Těsně před dopadem míče jsou ramena vytočená, hlava rakety v nápřahu ve výši ramen (nižší než při forhendu), oči sledují míč.

Stabilizace pozice (široké postavení nohou), váha těla zatím na zadní noze. Mezi oběmi polovinami těla je vytvořeno předpětí. Raketa v krajní poloze nápřahu, hlava rakety směřuje stále vzhůru.

Přechod do úderu poznamenalo spustění hlavy rakety pod míč, váha se přenesla vpřed na přední nohu a těsně před úderem se tlakem nohou začíná Nadal zvedat směrem vzhůru, boky a ramena začínají rotovat vpřed k míči, oči sledují míč.

Míč je zasažen lehce nad úrovní boků a výrazně před tělem , paže jsou mírně pokrčené.

Těsně po zásahu míče tělo ještě pokračuje v rotaci, pravé rameno se tlačí až k bradě, špička rakety ještě pokračuje ve směru míče, nedominantní paže se mírně zvedá nad hrající.

Dokončení – protažení úderu. Pravé rameno dokončilo rotaci a raketa pokračuje vedle těla, pravá noha, na kterou se za okamžik přenese váha, dokončuje pohyb těsně nad zemí. Posléze dojde k odrazu z pravé nohy a k pohybu zpět dovnitř dvorce.

U začátečníků je důležité dbát na správné držení (extrémy přinášejí potíže), pokročilí nezapomenou, že úder je akcí celého těla, nejen rukou (švihová práce obdobně jako např. u golfu).

Bekhend jednoruč

V současnosti hrají bekhend jednoruč 3 hráči z první 10 ATP (Wawrinka, Federer, Gasquet) a dalších 5 ze druhé desítky (Haas, Južnyj, Robredo, Almagro, Dimitrov). Je tedy B jednoruč opět na vzestupu? Kromě Dimitrova je věkový průměr těchto hráčů 30 let, jedná se tedy spíše o vyzrálou generaci tenistů.

Držení nejčastěji polozápadní (Dimitrov, Federer) nebo západní, např. Wawrinka používá téměř klasické východní držení.

– Přípravná fáze a nápřah : nápřah začíná vytočením celého těla a hrající paže mírně pokrčená v lokti se i s raketou vytáčejí ze základního postavení, ruka se zvedá do výše ramene a raketa se nalézá ve výši hlavy (mylný dojem velké smyčky), nehrající paže přidržuje raketu v krčku (vytočení + uvolněné držení rakety). Nápřah je dokončen většinou mohutným vytočením trupu a ramen (předpětí zádových svalů)

– úderová fáze, zásah míče : hráč vykročí většinou pravou nohou proti míči (často přes patu), nohy jsou v kolenou pokrčené a jejich postupné propínání vytváří opačnou sílu, raketa padá pod míč a pod zápěstí. Těsně před zásahem začíná raketa stoupat, paže se v lokti propíná, hlava rakety je za zápěstím a a následně akceleruje do úderu, noha se napíná v kyčli a propíná v pravém koleni a současně se zvedá rameno úderové ruky (švih směrem vzhůru). Zásah míče před přední nohou, plocha rakety je kolmá, paže je téměř natažená. Nehrající paže jde do protipohybu a levá noha má kontakt s povrchem dvorce.

– protažení úderu : raketa se pohybuje vzhůru, hlava rakety je nad zápěstím, obě paže dokončují pohyb, horní polovina těla se často přetáčí až do čelního postavení, levá noha provádí úkrok do strany (umožnění návratu směrem ke středu dvorce).

Po dobu úderu je tělo drženo vertikálně s minimálním pohybem hlavy.

Bekhend se spodní rotací

Držení kontinentální nebo východní bekhendové, ramena rotují, raketa směřuje vzad a šikmo vzhůru, nehrající ruka drží raketu v krčku, váha těla se přesouvá dozadu a vzhůru, loket je konci nápřahu pokrčen, plocha rakety je téměř rovnoběžná se zemí. V úderu se váha těla přenáší vpřed a dolů, loket se napíná a zápěstí je pevné, nehrající paže se pohybuje zpět a udržuje rovnováhu, protažení úderu je individuální.

Více zde: https://skoleni-treneru-3-tr-vc.webnode.cz/metodicke-materaly/technika/moderni-tenisova-technika/

Forhend

Forhend je jedním z nejdůležitějších úderů, při výměnách od základní čáry je u vyspělých hráčů nejčastěji používaným úderem. Držení rakety bylo již probráno. Nejčastěji bývá využíváno u špičkových hráčů držení polozápadní. Zapojení svalů při forhendu : dvouhlavý sval pažní (m. Biceps brachii), ohýbač paže (m.brachialis), sval nadloketní (m.brachioradialis) – odpovídají za ohnutí lokte a tím za pohyb vpřed předloktí během úderu. Podrobněji si probereme polozápadní forhend.

Příprava a nápřah – zahájena pohybem lokte, vytočením nohy blíže míče a přizvednutím lokte (pohyb dozadu a mírně vzhůru) za současného vytočení ramen (lze využít levou ruku k zatlačení rakety dozadu), hlava rakety je nad úrovní lokte (vysoký nápřah). Otevřené postavení nohou

Úderová fáze, zásah míče – raketa se „propadá dolů, pokrčené nohy se napřimují v kolenou – švih po dráze zespoda nahoru, loket zatím v blízkosti těla. Těsně před zásahem se pohyb lokte zrychluje a trup rotuje, švih se napřimuje, zvedá se pravý bok a následně pravé rameno, plocha rakety je po celou dobu mírně zavřená, těsně před zásahem začíná dráha rakety stoupat (flexe loketního kloubu). Odraz z pravé nohy vzhůru, rotace boků a následně ramen. Tělo je těsně před úderem v dokonalé rovnováze.

Zásah míče – zápěstí (díky držení) je za držadlem, hlava hráče je v klidu a pohled očí směřuje do kontaktu s míčem (nikoli do bodu umístění míče), nohy v otevřeném postavení (90%), napnutí kolen + pravý bok – váha je přenášena do dráhy rakety.

Protažení úderu – vpřed proti míči a šikmo vzhůru, loket výrazně vpřed (paže mezi loktem a ramenem je rovnoběžně se zemí), chodidlo pravé nohy u praváka se otáčí a obě jsou rovnoběžná. Provedení forhendu s držením východním nebo západním se poněkud liší, stejně tak jako forhend se spodní rotací. Ať už hráč používá jakékoli držení je důležité , aby byl schopen zahrát útočný forhend, stanovil si sám útočnou zónu a zvládnul specifickou práci nohou, udržel tělo v rovnováze (široké úderové postavení). Pokročilí hráči by se měli snažit „jít s úderem co nejdále a tlačit rameno i paži na cíl“.

Výživa tenistů a pitný režim

faktorů v tenise, které rozhodují o kvalitním výkonu hráče, je mnoho: kvalitní příprava, psychika hráče, ale též kvalitní regenerace, jejíž nedílnou součástí je odpočinek (aktivní i pasivní), spánek (9-12hod) a také doplnění energie a minerálií vhodnou stravou a dostatečným množstvím tekutin
kvalita každého následujícího utkání závisí především na tom, jak se hráči podaří zregenerovat, tedy především doplnit a obnovit energetické zdroje svého organismu (u tenisu, kde se střídají krátké zátěže s pauzami, nedochází tak často k překyselení organismu – vzniku laktátu, tudíž k únavě dochází především kvůli vyčerpání energetických zásob)

Složení stravy a pití:

Uhlohydráty
Tuky
Bílkoviny
Vitamíny
Minerální a stopové prvky
Vláknina
Voda
(alkoholJ)

Uhlohydráty (CHO)

monosacharidy (glukóza), disacharidy (cukr, fruktóza, laktóza), polysacharidy (škrob a glykogen)
nejlépe je konzumovat uhlohydráty v tzv. uhlohydrátovém komplexu, kde se uhlohydráty vyskytují ve své přirozené podobě – a to především v podobě polysacharidů v celozrnném pečivu, těstovinách, luštěninách, zelenině…
jednoduché cukry ve stravě člověka v podstatě nejsou nutné (většinou obsahují malé množství jiných živin nebo příliš tuku), i když sportovci mohou posloužit jako okamžité doplnění E
zásoby cukru v těle člověka – játra (jaterní glykogen – důležitý pro fci vnitřních orgánů, mozek, ochranu jater), šestkrát více glykogenu pak ve svalech – pokud zde dojde k výraznému snížení zásob, nastává únava a zhoršení výkonu

uhlohydráty jsou tedy nejdůležitější složkou potravy tenistů, jejich konzumací si zajišťují dostatečné zásoby energie pro svalstvo a vyhýbají se brzkým příznakům únavy
typický stravovací režim se skládá z 40% uhlohydrátů, 40%tuků, 20%bílkovin, tenista by měl přijmout 60-70%celkové energetické spotřeby v uhlohydrátech, 25-30%v tucích, 10-15%v bílkovinách

Tuky

nasycené (vyskytují se běžně v živočišných tucích), nenasycené (normálně se vyskytují v rostlinných tucích a olejích)
hráči by měli být opatrní při konzumaci tuků, snížení jejich příjmu na 25-30%, pokud totiž přijmou mnoho kalorií z tuků, nebude zajištěn správný poměr mezi tuky a uhlohydráty a výkonnost bude klesat, tuky jsou také daleko hůře stravitelné, proto se jejich konzumace v době výkonů omezuje (prakticky: konzumace více drůbežího masa a ryb, konzumace nízkotučných výrobků, omezení konzumace chipsů, čokolády, jídel z rychlého občerstvení, smažených jídel, smetanových a bešamelových omáček, smetany a šlehačky, vařit bez přidávání oleje, vařené brambory a rýže jako ideální příloha…)
na druhou stranu si musíme uvědomit, že tuky jsou pro organismus nezbytné – jako zdroj energie, zásobárna E (podkožní, útrobní), je součástí mnoha důležitých sloučenin a tkání

bílkoviny

živočišné bílkoviny (maso, ryby, mléčné výrobky), rostlinné bílkoviny (obiloviny, luštěniny, ořechy)
jsou to základní stavební látky organismu, u sportovců k nedostatku bílkovin dochází velmi málo, obvykle jich konzumují více, než je nutné (což vede k zbytečnému zatěžování ledvin a jater, vznik tuku), ani intenzivní trénink nezvyšuje požadavky na jejich přísun

Vitamíny

chemické sloučeniny, které tělo potřebuje v malém množství pro výkon specifických funkcí, rozpustné ve vodě (vit. C, komplex vit. B), rozpustné v tucích (A, D, E, K)
většinu si jich tělo neumí samo vyrobit, proto je závislí na jejich příjmu v potravě
příznaky nedostatku vitamínů jsou u sportovců vzácné (nadměrné užívání vitamínů neprokázalo zlepšení výkonnosti, většinou je nadměrné množství zase z těla vyloučeno)

Minerální a stopové prvky

jsou důležitou složkou pojivových tkání, hemoglobinu, hormonů a mnoha enzymů
potřebné množství pro organismus je malé (nejdůležitější: Fe, Na, K, Ca, P, Mg)
ještě v menším množství potřebujeme stopové prvky (Cu, Zn, F)
přílišná konzumace některých minerálů (např. železa) může vytvořit závažné poruchy metabolismu

Vláknina

nestravitelný uhlohydrát, je součástí struktury rostlin
zdroj: semena, fazole, hrách, zelenina
hlavní funkce: dává potravě objem, je nezbytná pro správnou funkci zažívacího traktu, umožňuje vstřebávání minerálů

Voda

jedna z nejdůležitějších látek
hlavní funkce: je základní složkou buněk, váže vodíkové ionty, kyslík a oxid uhličitý, přepravuje hormony, enzymy a živiny do tkání celého těla a odvádí odpadní látky, reguluje tělesnou teplotu

Pitný režim:

!!! velmi podceňovaný problém – hydratace, výživa a spánek tvoří součást velmi důležitého, tzv. „neviditelného tréninku“, správný pitný režim by měl být již od dětství pro hráče samozřejmostí
voda je nejdůležitější složkou ve vnitřním prostředí (viz její funkce), během tělesné aktivity tělo tekutiny ztrácí (pot), a již ztráta tekutiny odpovídající 1% tělesné hmotnosti může způsobit zhoršení fyzické kondice (ztráta 1-2l při intenzivním výkonu, tzn. Při několikahodinové zátěži 5-6l)
ztráta tekutin zhoršuje schopnost tvorby potu a tím i ochlazování organismu, snižuje se objem krve (může se zmenšit průtok krve srdcem a tím způsobit pokles výkonnosti), zhoršuje se schopnost svalové kontrakce
jestliže pijeme dostatek tekutin: před začátkem hry: dojde k přípravě organismu, během hry: přívod uhlohydrátů pomáhá doplňovat E do svalů, po ukončení hry: doplnění ztrátových tekutin a regenerace
kdy pít: – 1. před utkáním: – důležitý zvýšený příjem tekutin již před tréninkem nebo utkáním, 2hod. před aktivitou 4-6 skleniček tekutiny (1 sklenička: 200-250ml), 15-20min před 2-4 skleničky

2. během utkání: – 1 sklenička každých 15min, v případě potřeby i více

3. po utkání: – další přísun tekutin, dokud se hráč nebude cítit dobře, ještě po osprchování by měl hráč vypít 200-300ml

– co pít: –nejdůležitější tekutinou je voda (nebylo prokázáno zlepšení výkonu po požití iontových nápojů u aktivit trvajících méně než 3 hodiny, na druhou stranu určitě výkonnost nesnižují)

– voda, isotonické nápoje, mírně slazené ovocné šťávy, oslazená voda (25g cukru na litr) – předchází se tak i hypoglykémii, hodně ředěný džus,

– nápoje by neměly být horké ani ledové, neměly by být příliš sladké (zhoršení vstřebávání tekutin), s obsahem alkoholu, s přílišným obsahem CO2, ani s přílišným obsahem minerálů, káva, čaj a kola – obsah kofeinu, který je močopudný – rychlejší dehydratace, neměly by být užívány ani tablety se solemi

Výživa v tréninkovém období

cílem denní dávky potravin je pokrýt energetickou spotřebu hráče a umožnit mu co nejlépe trénovat a regenerovat síly
v tréninkovém období jídlo podáváno 4krát-5krát denně: snídaně, svačina kolem 11hod., oběd, odpolední svačina a večeře
snídaně: snídaně by měla představovat nejméně 20% celkového kalorického příjmu za den (60%sacharidů, 30%bílkovin, 10%tuků, např.: šálek kávy nebo čaje – 2 kostky cukru, obiloviny s plnotučným mlékem, 2 topinky nebo 2 suchary s máslem a zavařeninou, jeden kus zralého ovoce, kompot, dobré také plátek šunky, kuřecí maso, vejce)
svačina v 11hod. – hráči často ke konci dopoledního tréninku pociťují velký hlad, svačinu lze podávat i přímo na kurtu v 15min přestávce: sušenka, čokoládová sušenka – méně vhodná, ovoce, dodržovat pitný režim
oběd: zelenina (bez zálivky, nebo nízkotučné zálivky, maso (ryba) – nikoli smažené, ovovce, kompot, trochu přílohy, vyhýbat se majonézám, smaženým jídlům, tučným sýrům, sladkostem – oběd musí být lehce stravitelný, aby hráč při odpoledním tréninku netrpěl pomalým trávením, nadýmáním…
odpolední svačina: 16.30-17.00hod – mléčný výrobek, sušenka, suchar, kus ovoce
večeře: – má být vydatnější než oběd: polévka (zeleninová, vývar), maso, škroboviny (brambory, rýže…), čerství zákusek, ovoce, kompot
pravidelnost je důležitá!!!

Výživa v době soutěže

před utkáním: – poslední jídlo by mělo být konzumováno zhruba 3hod. před zápasem
utkání plánováno na 11hod.: – snídaně nejpozději kolem 8hod.(obiloviny, chléb, ovoce, proteiny)
utkání plánováno na 15hod.:- snídaně ve stejnou dobu jako obvykle, jen nebude tak vydatná, oběd musí být totiž posunut na 11.30 – 12,00 (zelenina, maso, ryba, příloha, ovoce) – nutnost vyvarovat se tuků, mnohem hůře stravitelné než uhlohydráty a bílkoviny
utkání plánováno na 20hod.: – snídaně obvyklá, oběd lehký kolem 12hod., poslední jídlo před zápasem zhruba v 17,00 a rovněž bez tuků (podobné obědu)
v tenise samozřejmě jen málokdy víme úplně přesně, kdy zápas začne, pokud musíme čekat déle, můžeme přidat sklenici ovocné šťávy, kus ovoce nebo sušenku.
výživa při zápase: – pokud utkání netrvá příliš dlouho a probíhá v příznivých klimatických podmínkách, není v průběhu výživa nutná (pouze doplňování tekutin!!!), jinak může pomoci oslazená voda, hroznový cukr, ředěný džus, lehce stravitelné ovoce – banán, ani při křečích se nedoporučuje užívání soli, v západoevropské stravě je zastoupena více než dost, křeče nejsou většinou důsledkem jejího nedostatku, ale špatné kondiční připravenosti
výživa po utkání: – doplnění tekutin (hned a pak po osprchování), pokud nebylo utkání příliš namáhavé, hráč bude jíst jako obvykle, pokud ano a je nutné hrát i další den, je nezbytné obnovit rezervy glykogenu – a to vydatným jídlem po utkání (polévka, salát, vejce, maso, příloha, zákusek, ovoce, chléb)

Shrnutí:

pro špičkové tenisové hráče je strava, která odpovídá požadavkům kladeným na jejich organismus, velmi důležitá
uhlohydráty jsou nejdůležitější složkou potravy tenisových hráčů
tenisté by si měli hlídat množství přijatého tuku, zároveň si ale uvědomit, že i tuk je důležitý
nedostatek bílkovin je u tenistů vzácný, naopak větší množství bílkovin se v těle ukládá v podobě tuku
pokud je hráč mimo domov, měl by zůstat u jídel, na která je zvyklý, jíst dostatek zeleniny a hodně pít
hráči by se měli vyhýbat konzumaci alkoholu (močopudný, poškozuje játra, není zdrojem E – ukládá se v podobě tuku)
před turnajem by měl hráč zvýšit konzumaci komplexu uhlohydrátů
pitný režim – dostatečný přísun vody (před, během i po utkání), čím venkovní teplota vyšší a utkání delší, tím více musí hráč pít

Rozdíl mezi zdravou stravou a sportovní stravou

Sportovní výživa: jejím cílem je zabezpečit dostatečné množství energie pro maximální výkon, strava sportovců všeobecně obsahuje daleko více uhlohydrátů než běžná zdravá strava, sportovci se také nemusejí obávat občasné konzumace jednoduchých cukrů, občas si mohou dopřát čokoládu, sušenky, zákusek. Díky nadměrnému pocení je důležité hlídat pitný režim a příjem vitamínů a minerálů.

Zdravá výživa: – klade důraz na vyváženou stravu se správným poměrem živin, vitamínů a minerálů. Nutné je maximální omezení příjmu jednoduchých cukrů a nasycených tuků. Nedoporučuje se ani slazení nápojů, k libovému masu je nejlépe podávat zeleninu pouze s poloviční porcí škrobovin.

Historie a současnost

Tenis lze v systematizaci sportu zařadit mezi sportovní hry. Sportovní hru charakterizuje současná činnost dvou soutěžících družstev nebo jednotlivců, soutěžících o ovládnutí 1 společného předmětu za neustále se měnící situace. Hraje se podle pravidel celostátní platnosti a kriteriem výkonu je výsledek utkání. Sportovní hry dělíme na hry brankové, pálkovací a síťové. Tenis patří do her síťových a cílem je dopravit míč přes síť tak, aby ho soupeř nevrátil, nebo aby mu dělal potíže. Nedochází k osobnímu kontaktu soupeřů, hráči jsou od sebe odděleni sítí. Hraje se na hřišti, které je ze všech stran vyznačeno a do předem stanoveného počtu bodů. Každá sada či hra začíná podáním, ve kterém se soupeři střídají. Hráč, který získá 4 míče za sebou, získá i gem. Každý set se hraje do 6 gemů, za stavu 6:6 zkrácená hra do 7 tie break. Počítání (viz níže) je zvláštní : zisk bodu je 15:0, dále např. 30:0, atd. Utkání se hraje většinou na 2 vítězné sady ze tří, muži na větších turnajích a Davis cupu na 3 vítězné z 5.

Tenis se vyvinul z míčových a síťových her velmi dávného původu. Již Římané hráli podobnou hru, kterou nazývali trigon. Byli velice hraví, rukama nebo dřevěnou pálkou odráželi proti sobě kožené míče plněné suchou trávou, žíněmi nebo hadříky. O podobných hrách se dochovaly zprávy z 12. století ve Francii a Itálii (gioco del pallone). Pallone hrála tříčlenná až čtyřčlenná družstva, hřiště se zřizovala u vyšších zdí nebo podél budovy. Hráči se rozbíhali ze šikmých ploch zhotovených z prken a odbíjeli míč nadhozený spoluhráčem do soupeřova pole pomocí dřevěného nebo koženého chrániče na předloktí. Soupeři míč vraceli a údery se střídaly tak dlouho, až míč zůstal ležet v jednom poli. V zemi galského kohouta to byli hlavně mnichové, kteří „ tloukli míč přes síť.“ Ve Španělsku vznikla z pallone juego de pelota, která je dodnes národní hrou Basků. Podle počtu hráčů se řídily rozměry hřiště i stěny, proti níž se odpaloval malý tvrdý míček pomocí zobákovité pálky chiestry přímo ze vzduchu. Pelotu mohli proti sobě hrát podobně jako tenis jednotlivci nebo dvojice, ale též čtyřčlenná až šestičlenná družstva. Pro tato početnější družstva bylo hřiště až 60 metrů dlouhé a 16 m široké, zeď je široká 18 m a vysoká 9 m, základní čára na stěně je ve výši 80 cm čára pro podání je 16-20 m ve hřišti. hráči obou družstev střídavě chytají míč před dopadem do chiestry a vyhazují proti stěně tak, aby se odrazil zpátky do hřiště. Každá chyba se započítává jako bod, hraje se do 60 bodů.

Ve středověku se pak po celé Evropě rozšířila francouzská hra paume (hra dlaní), která se původně hrála jen v míčovnách (courte paume) – 30×10 metrů, rozděleno nejdříve čarou, pak provazem a nakonec sítí upevněnou ve výši boků, ale později i venku (longue paume).Pravidla této hry vyšla v Paříži v roce 1509. Ke hře se užívalo malých raket oválného tvaru s krátkým držadlem a nízké sítě. V roce 1530 postavili v Louvru oficiální tenisový dvorec, 1571 uznal Karel IX. svaz tenisových učitelů. Roku 1596 existovalo v Paříži přes 250 krytých sportovních domů, kde se hrál tenis.

Ze starofrancouzských her pochází také počítání v tenisu – 15:0, 15:15,….Svůj původ má v sexadecimálním systému, který se dělil na 60 jednotek. Ve 14. a 15. století obíhaly ve Francii stříbrné mince v hodnotě 60 sous a menší 15 sous. Už tehdy se na královském dvoře pořádaly turnaje o peníze, ale místo statisíců dolarů se hrálo jen o 15 sous za bod. A jeden game měl cenu 60 sous. Třetí bod ve hře se zkrátil z 45 na 40. Jiné historické prameny jako základ počítání uvádějí dělení dne na 24 hodin a hodiny na 60minut. Tehdejší utkání se hrála do 24 her a každá hra do 4 bodů, které se počítaly po 15 ( 4 čtvrthodiny). A protože hodina nepřekročí 60minut, nesměl být překročen ani limit 60 bodů. Ukázalo se , že za stavu 45 : 45, je potřeba k vítězství 2 bodů. Při připočtení 2 bodů (15+15) však dochází k překročení 60, proto se začalo počítat do 40. Utkání trvala příliš dlouho (do 24 her), a tak se postupně zkracoval počet her do 6.

K nám se tato hra dostala z Německa. V Praze i na venkově byl vybudován velký počet míčoven, dodnes je dochována například míčovna z doby Rudolfa II. na Hradčanech.

Podnět ke vzniku dnešního tenisu dal Angličan major Wingfield roku 1874, kdy stanovil pravidla hry, kterou nazval sféristika. Hřiště svým tvarem připomínalo přesýpací hodin, bylo u základních čar širší než u sítě. Síť byla mnohem vyšší než dnes a na jejích sloupcích byly upevněny boční sítě. Hra přes síť vysokou 1,5 metru poněkud připomínala dnešní badminton.

Během dalšího vývoje byla pravidla hry značně změněna, dvorec nabyl pravoúhlého tvaru, původní název byl změněn na lawn-tennis (z anglického lawn – trávník), zmizely boční sítě a postupně se snižovala její výška až na současných 0,91m. Základ této hry se v podstatě nezměnil. Můžeme tedy říci, že kolébkou dnešní hry je Anglie. Název tenis vznikl patrně z francouzského „tenez“, což znamená : berte, chytejte. Postupně docházelo také k úpravám původních pravidel.První anglický klub, který převzal hru s upravenými pravidly byl All England Croquet Club. Reforma pravidel, provedená jednatelem klubu Marshallem, byla dokončena během 1 roku a pak už se pravidla v podstatě neměnila. Podle nich bylo sehráno I. národní mistrovství Anglie 9. června 1877 ve Wimbledonu. V roce 1883 byla snížena síť ze 122 na dnešních 91 cm uprostřed sítě a připojilo se pravidlo, že se podání opakuje, pokud se míč dotknul sítě a dopadl do správného pole. Pouze jeden rok po ustanovení pravidel tenisu vyrobil P.Babolat ve spolupráci s výrobcem tenisových rámů Angličanem Busseyem první tenisovou strunu z přírodního materiálu

Z Anglie se tenis brzy rozšířil přes Francii a Německo do Rakouska, kde se nejdříve začal hrát v Praze.

V roce 1877 se ve Wimbledonu v Anglii hrálo první národní mistrovství. Od roku 1888 již řídila lawn-tennis anglická asociace, jejíž pravidla postupně přejímaly všechny tenisové kluby v zahraničí i řídící orgány zemí, kam hra pronikla. V roce 1913 se tenisové asociace a svazy sloučily v Mezinárodní tenisovou asociaci (FILT). Pod patronací FILT vznikla v roce 1970 Grand Prix, celoroční mezinárodní soutěž pro muže i ženy, do níž se započítávají největší turnaje sezóny (muži 12 turnajů, ženy 10).

V tenisu na rozdíl od většiny ostatních sportovních her neexistuje mistrovství světa, proto se až do roku 1977 mistři světa v tomto sportu nevyhlašovali. Od roku 1978 jsou vyhlašováni na základě postavení ve světových žebříčcích a historicky prvními se stali B.Borg a Ch. Evertová, v juniorské kategorii pak I.Lendl a H.Mandlíková. Nejvýznamnějšími turnaji se staly původní mezinárodní mistrovství Anglie, USA, Francie a Austrálie, dnešní Grand Slamy : Wimbledon, US Open, French Open (Roland Garros) a Australia Open. Další turnaje se hrají pod zkratkami ATP Tour (muži) a WTA Tour (ženy), jejich významnost se řídí celkovou dotací turnaje, tzv. price money.

Z historie Grand Slamů.

Wimbledon

V letech 1877-1921 se turnaj hrál na dvorcích ve Worple Road. Od roku 1922 se hraje na dnešních dvorcích v Church Road. V letech 1913, 1914, 1919-1923 včetně se uvedené údaje týkají mistrovství světa na trávě pořádané LTA od OLTF. Tento název byl posléze zrušen. Do roku 1922 držitel titulu nebojoval v turnaji, ale utkal se s vítězem dvouhry vyzivatelů. Tento postup byl v roce 1922 zrušen. turnaj je otevřený od roku 1968. Tie-break se v letech 1971-1978 hrál za stavu 8:8, poté za stavu 6:6. Prvním vítězem v roce 1877 se stal S.W.Gore. Turnaj se nekonal v letech 1915-1918, 1940-1945. V roce 1954 zvítězil v turnaji Jan Drobný, který zdolal K.Rosewalla. V roce 1973 vyhrál turnaj Jan Kodeš, když ve finále porazil Alexandra Metreveliho. 7x turnaj vyhrál Renshaw, celkem 9x jeden z bratrů Dohertyových, několikrát turnaj vyhráli : J.Borotra, R.Lacoste, J.Newcombe, 5x B.Borg, 7x P.Sampras, 5x B.Becker, 3x J.McEnroe. Ženy se začaly účastnit turnaje v roce 1884 (M.Watsonová), několikanásobnými vítězkami se v historii turnaje staly : C.Dodová, R. Chambersová, S.Lenglenová, M.Courtová, B.J.Kingová, 7x zvítězila S. Grafová a 9x M.Navrátilová. V roce 1998 vyhrála Jana Novotná.

Jediný Wimbledon si zachoval tradici tenisu jako bílého sportu. Dodnes musí na oblečení tenistů jasně převažovat bílá barva.

US Open

Muži hráli od roku 1881, ženy 1887. V roce 1884 bylo zavedeno vyzivatelské kolo, které skončilo v roce 1911, u žen bylo zavedeno v roce 1888 a skončilo v roce 1919. Od roku 1881 do roku 1973 se hrálo na trávě, 1975 – 177 na americké antuce a od roku 1978 do současnosti na betonu. Mužské a ženské turnaje se postupně konaly v Newportu, ve Filadelfii, Forest Hills, až zakotvily v New Yorku v Národním tenisovém centru ve Flushing Meadows. V roce 1881 vyhrál R.D.Sears, 1887 E.Hanselová. Turnaji několik let kraloval W.T.Tilden, J.McEnroe, Ivan Lendl (1985-1988), ve finále byl 2x Jan Kodeš, 1x Miloš Mečíř. V ženách 2x triumfovala Hana Mandlíkova (1985 – proti M.Navrátilové,1986 – proti H.Sukové), dalšími vítězkami byly M.Navrátilová, Ch.Evertová. US Open je známý jako nejbláznivější z Grand Slamů.

Australian Open

Od roku 1905 do roku 1926 se konalo jako australskoasijské mistrovství. V roce 1927 se Mistrovství Austrálie shodovalo s otevřením Kooyong stadionu v Melbourne. Postupně cestoval šampionát po celé zemi (Melbourne, Sydney, Adelaide, Brisbane, Perth) a hrál se i na Novém Zélandu (1906,1912). Od doby, kdy se hrálo na Warenhaus Cricket Ground, se první Grand Slam sezóny už napevno usadil v Melbourne Parku (dříve Flinders). Hrálo se nejdříve na trávě, nyní na umělém povrch, původní rebound Ace nahradil před 2 lety povrch ycela nový. Prvním vítězem se stal R.W.Heath a 1922 M.Molesworthová. Z českých tenistů zde vyhrál 2x Ivan Lendl (1989,1990) a jednou Petr Korda (1998), ve finále v roce 2003 byl Jiří Novák. Z žen v turnaji 2x zvítězila Hana Mandlíková (1980, 1987). V roce 1986 se turnaj nekonal. Tento Grand Slam, který se hraje na úvod roku jako první, se vyznačuje každoročními obrovskými horky, které především evropští hráči nemají v oblibě.

French Open

Zpočátku se turnaj, kterého se mohli zúčastnit pouze členové francouzských klubů, hrál na dvorcích Stade Francais ve Faisanderie. Součástí byl i název Mistrovství světa na antukových dvorcích v letech 1912-1924, kdy byl zrušen.Mezinárodním turnajem se stal v roce 1925, kdy se po 3 roky hrál střídavě v Racing Clubu v Paříži a ve Faisanderie. Od roku 1928 se hraje na stadiónu Roland Garros, Porte D´Auteuil v Paříži. Turnaj se hraje jako jediný z Grand Slamů na antuce. Prvním vítězem se stal R.Lacoste, k dalším úspěšným francouzům patřili H.Cochet, J.Borotra. Turnaj se nekonal během 2. světové války. V letech 1951,1952 zde vyhrál J.Drobný, 2x Jan Kodeš (1970, 1971), dále 3x Ivan Lendl (1984, 1986, 1987), v roce 1992 byl ve finále Petr Korda. 6x vyhrál turnaj někdejší král antuky B.Borg. Královnou žen byla Ch.Evertová a S.Grafová, vítězství zde zaznamenala i M.Navrátilová, v roce 1981 turnaj vyhrála Hana Mandlíková, v roce 1976 byla ve finále Renata Tomanová.

Postupně se měnilo i oblečení tenistů. Jasnou barvou byla bílá, muži hráli v dlouhých kalhotách a saku, ženy v dlouhých sukních a blůzách. Postupně došlo na zkracování kalhot (pumpky, kraťasy) i sukní, objevila se první trika (s límečkem) a vesty. Nakonec se vytratila se i bílá barva oblečení, kterou si udržel dodnes jako tradici pouze Wimbledon.

Kromě soutěží jednotlivců se celosvětově hrají soutěže družstev. Muži hrají Davis Cup (Davisův pohár), který byl založen roku 1900. Jeho zakladatelem se stal F.D.Davis, výborný hráč čtyřhry a pozdější předseda americké tenisové asociace. Přihlášené země bojují nejprve o vítězství v pásmech (evropské, americké, asijské). Obdobou je v ženách Federation Cup (Pohár tenisové federace), založený v roce 1963. Juniorská družstva mají od roku 1950 obdobnou soutěž – Galea Cup (Galeův pohár) pro juniory a od roku 1965 soutěž juniorek Soisbault Cup (Pohár Anny Soisbaultové). Pro věkovou kategorii do 18 let byly v sedmdesátých letech založeny dvě mezinárodní soutěže družstev : v roce 1970 pro dorostence Valerio Cup (Pohár Valerio) a v roce 1972 pro dorostenky Žofia Cup (Pohár Žofie). Později byly zřízeny i týmové soutěže pro reprezentanty do 14 let – chlapci Copa del Sol, dívky Europa Cup a společný zimní Winter Cup, pro reprezentanty do 16 let Brotra Cup – chlapci, Helvetia Cup pro dívky.

Úroveň tenisu v Evropě po roce 1945 značně klesla. Zatímco v ženském tenisu Angličanky Bloomerová, Haydonová, Trumanová, naše Pužejová a Maďarka Kormoczyová se přibližují americkým tenistkám, v kategorii mužů v poválečných letech není v Evropě tenista světové úrovně. jednotliví hráči vynikají nad průměr ve své zemi, ale ve srovnání s Amerikou zaostávají (např. J.Javorský v Československu). Od roku 1954 se poprvé mezinárodně objevují i tenisté bývalého Sovětského svazu.

V olympijském programu byl tenis od roku 1896 do roku 1924 (v roce 1900 vybojovala bronzovou medaili Rosenbaumová, 1921 získali 3. místo ve smíšené čtyřhře Žemla se Skrbkovou). Do programu OH byl opětně zařazen až v roce 1988 v Soulu (souviselo s problematikou amatérismu a profesionalismu ve sportu).

Současně se vyvíjela i tenisová technika a taktika. Již od prvních wimbledonských turnajů obohacují nejlepší tenisté hru o nové prvky. První vítěz Wimbledonu r. 1877 S.W. Gore používal voleje. Volej byl pak značně zdokonalen bratry Renshawovými, kteří zavedli také smeč. P.F. Hadow zařadil do své hry lob. Podání s velkou rotací začali uplatňovat H. Ward a D. Davis, zakladatel Davis Cupu. V začátcích závodní hry se hrálo převážně od základní čáry, hra byla pomalá, hráči čekali na dopad míče a vraceli jej poměrně pozdě po kulminaci. Před rokem 1900 se užívaly především úderů se spodní rotací („řezané“), které byly poměrně jisté a nevyžadovaly tolik energie. Jasnou slabinou byla pomalost těchto úderů a tím nesnadný prohoz. Proto se vyvinul pravý opak, úder se silnou horní rotací (H.F.Lawford), který umožňoval vložení síly do úderu, byl však také hrán až po kulminaci. Poté vystřídala oba systémy hra přímých úderů se zcela pevným zápěstím a dobrou prací nohou. Údery se hrály ve značně vyšším bodě. Hru přímých úderů zdokonalil H.L. Doherty (vítěz Wimbledonu 1902-1906), který byl předchůdcem tzv. „Tildenovy celodvorcové hry“. Střídání dlouhých rychlých míčů s krátkými řezanými úspěšně používali Wilding a Brookes. McLoughlin založil svoji hru výhradně na „dělovém“ podání a hře u sítě. Tak dal již před první světovou válkou základ útočnému pojetí. Následující generace tenistů v čele s W.T. Tildenem spojila hru od základní čáry s přechodem k síti a zakládají tak celodvorcové pojetí. V období mezi světovými válkami se známými jmény stali Francouzi Cochet, Borotra, Lacoste, Angličané Perry, Austin , Němec von Cramm a Australan Crawford. Asi do roku 1932 převládají ve hře údery od základní čáry před voleji. Teprve s příchodem Američanů (Vines, Budge) získává převahu útočná hra (podání a dokonalá hra u sítě). Po druhé světové válce se k „útočníkům“ přiřadili Kramer, Trabert, Gonzales, Hoad, Cooper. Ženský tenis procházel podobným vývojem jako hra mužů. Z nejznámějších hráček počátků – S. Lenglenová, M. Chambersová, H. Wilsonová (vítězky Wimbledonu), po 2.světové válce vévodí žebříčku Američanky : Gibsonová, Broughová a Knodeová. Do světové tenisové historie z našich tenistů promluvili : Žemla, Ardelt, Macenauer, J. a K. Koželuhové, Síba, Caska, Maršálek, Cejnar, Javorský, Pužejová, Drobný. Z novodobé historie pak Kodeš, Kukal, Pála, Hřebec, Lendl, Nováček, Korda, Navrátilová, Maršíková, Mandlíková, Tomanová, Skronská, Skuherská, Suková, Novotná a další. Technika postupně zaznamenala další kroky vpřed : údery s rotací, hrané před kulminací, údery se silnou horní rotací (topspin – B.Borg), bekhend obouruč, postupný přechod od zavřeného postavení především u forhendu ale i u bekhendu k postavení otevřenému (S.Williams), liftované voleje a další drobné změny. Společně s vývojem techniky a taktiky se měnila kondiční i psychická připravenost především nejlepších tenistů, vyvíjely se tenisové rámy (rakety) a to v mnoha směrech, vývoj zaznamenaly i míče. Snad pouze způsob počítání se v tenise tolik neměnil, až na zavedení zkrácené hry (tie break) a v poslední době zkoušení různých variant počítání pro zatraktivnění hry (neujalo se – no ad, no let, zkrácené sady, místo 3. sady tie break atd.). Ze současných českých tenistů se uplatňují T.Berdych, R.Štěpánek, J.Hernych, I.Minář,deblisté Dlouhý, Vízner, z žen N.Vaidišová, L.Šafářová I.Benešová, K.Zakopalová, P.Kvitová a další.

Herní pojetí v současnosti ve dvouhře můžeme rozdělit na hru založenou převážně na činnosti hráče u základní čáry, převážně na činnosti u sítě a hru s celodvorcovým pojetím. Údery tak mají charakter převážně útočný a úder převážně obranný. Pro čtyřhru platí systém hry založený pouze na činnosti u sítě. Systematika tenisu se zabývá herní činností jednotlivce, formami spolupráce při čtyřhře a herními systémy ve dvouhře a čtyřhře. herní činnost má vždy stránku technickou (viditelnou, způsob provedení) a taktickou (řešení situace, výběr způsobu provedení). Tenista provádí prakticky pouze 3 herní činnosti (podrobnější dělení na 5 herních činností) : podání (uvedení míče do hry, hráč si sám míč připravuje, hraje se nad hlavou), vrácení podání (úder vždy po odskoku vlevo nebo vpravo od těla – bekhend, forhend) a úder ve hře (nevím předem, zda před dopadem nebo po odskoku, zda stranou od těla nebo nad hlavou). Z hlediska lokomočního dělíme činnosti v tenise na údery hrané na místě, údery po předchozím pohybu, údery v pohybu (skluzu, výpadu). Z hlediska hodnocení výsledku provedení hodnotíme dráhu udeřeného míče (nízká, středně vysoká, vysoká křivka letu), rotaci míče (spodní, horní, kombinovaná) a prudkost (pomalé míče do 50 km/h, středně rychlé a rychlé nad 70 km/h). Ve vrcholovém tenisu převažuje celodvorcové (Ferrer, Coria, Hewitt, Federer, Nadal, Djokovič) pojetí nebo hra založená převážně na hře u sítě (bývalí hráči Sampras, Henman, Philippousis, dnes snad jen Ljubičič) především u mužů. U žen pak jasně celodvorcové pojetí s aktivní hrou od základní čáry (Henin, Ivanovič, Šarapova, Kuznětsova, Čekvatadze, Williams S., V.), posledními představitelkami hry u sítě byly Navrátilová, Novotná.

Na území našeho státu se tenis začal hrát v sedmdesátých letech předminulého století, první turnaj se hrál na zámku hraběte Kinského v Chocni v roce 1879. V tomtéž roce se hrál také turnaj v zámečku Bon Repos u Nových Benátek, kdy odměnou vítězi byl soudek rýnského vína. Tenis na „palubovce se pak hrál v roce 1880 na zámku v Litomyšli, kde jednu velkou síň majitelé upravili pro tenis. Hra raketou byla oblíbená a neušla ani pozornosti J.A.Komenského, který ji popsal ve svém díle Orbis Pictus (1658). První mistrovství o titul mistra zemí koruny české se hrálo v roce 1885. A před rokem 1890 bylo v Čechách již kolem 500 tenisových hřišť s různým povrchem (písek, cement, cihly, trávník). Roku 1893 byl založen I. český lawn-tenisový klub v Praze (současně byla J.Klenkou přeložena pravidla), odkud se závodní hra rozšířila i do ostatních míst, takže již v roce 1906 byla založena Česká lawn-tenisová asociace – řídící orgán pro všechny kluby v Čechách. K dalším nejstarším klubům se řadí tenisové kluby v Olomouci (1893), Brně (1894) – tenis se zde začal hrát v tomto roce v německém klubu BLTK v Lužánkách a v roce 1897 zahájil činnost tenisový kroužek v Pelicově ulici. V roce 1904 byl založen sportovní klub Moravská Slávia, který vlastní tenisovou činnost zahájil v roce 1906 ne 2, později na 4 dvorcích v Lužánkách. Výraznými osobnostmi té doby byli F.Dvořák aj.Dosedla. V roce 1913 se tenisový oddíl Moravské Slavie osamostatnil pod názvem Brněnský lawn-tennis cercle a byl tak předchůdcem pozdější Zbrojovky Brno a nynějšího BLTC. V Rakovníku pak v roce 1897 a Plzni (1898). V nynější centru tenisu v Prostějově se začal tenis pěstovat již v roce 1894. K založení klubu SK Prostějov však došlo až v roce 1910, kdy se podařilo získat 2 dvorce v zahradě pivovaru. K obnovení činnosti po 1. světové válce došlo až v roce 1923. Snad nejlépe je zpracovaná historie a vývoj jihomoravského tenisu, kde k nejstarším klubů patřily kluby již ve zmiňovaném Brně, dále v Blansku (1898), Letovicích (1906), Břeclavi (1902), Kroměříži, Třebíči, Jihlavě a dalších městech.

Prvním významným českým hráčem byl Z.Hammer, hrající pod jménem Z.Marteau, s nímž hrával čtyřhru K.Neumann (pod jménem K. Marteau).. Krycí jména je tehdy měla chránit před nepřízní ortodoxních, c. a k. školních řádů, které sportování nepřály. Během první světové války se u nás tenis závodně nehrál. po válce dosáhli výborných výsledků na Pershingových hrách v Paříži Žemla, Buriánek, bratři Koželuhové. Do roku 1930 patřil k našim nejlepším hráčům P.Macenauer, K.Ardelt a K.Koželuh, poté Menzel, Síba, Maršálek, Caska a Cejnar. Po 2. světové válce nás několik let úspěšně reprezentovali J.Javorská a V.Pužejová-Suková. Od roku 1965 se začínají prosazovat J.Kodeš, J.Kukal, J.Hřebec, F.Pála, na ně koncem 70, let navázali T.Šmíd, I.Lendl, P.Složil R. Tomanová, R. Maršíková, M.Navrátilová, H.Mandlíková.

Od roku 1921 se naši tenisté účastní Davisova poháru, který jsme v roce 1980 vyhráli. Po první světové válce nahradila Českou lawn-tenisovou asociaci Československá lawn-tenisová asociace, která řídila tenis až do roku 1948 (vyjma let 1939-1945). Po tzv. sjednocení naší tělovýchovy r. 1948 bylo vedení tenisu soustředěno v Tenisovém ústředí ČOS. V roce 1952 se stala řídící složkou ústřední sekce tenisu při Státním úřadu pro tělesnou výchovu a sport, ta od roku 1956 podléhala Československému svazu tělesné výchovy (ČSTV), dále byl řízen Československým tenisovým svazem a od rozdělení Československa Českým tenisovým svazem.

Kondiční připravenost je důležitým předpokladem sportovního výkonu v tenise, její význam se zvyšuje zvláště po 12. roce věku. Na vrcholové úrovni je kondice pro úspěch hráče stěžejní, její podíl na výkonu v tenise je uváděn kolem 40% (Zháněl)

Charakteristika tenisu z hlediska sportovního výkonu (Zháněl)

Herní charakteristika

– opakované, intenzivní, krátkodobé pohybové činnosti, které se skládají z jednotlivých úderů a pohybových činností

Časová charakteristika vrcholového tenisu

– doba utkání 2-5 hodin

– reálný hrací čas je významně kratší – cca 30% (antuka a beton)

– poměr zátěže a odpočinku je u mužů 1:4,4 a u žen 1:2,6

– průměrný čas k získání bodu je asi 6,5 s, většina bodů je získána v rozmezí 5-15 s, do 10 sekund je u mužů odehráno 72 – 90% bodů u žen 60-90% bodů

– je odehráno v průměru 8 úderů (4 na jednoho hráče), v poslední době ale spíše počet přibývá

– rychlost 1. podání u mužů přes 240km/h, u žen přes 200km/h, 2. podání u mužů kolem 200, u žen 180

Doba trvání herních výměn (2001, Schönborn)


muži	antuka	beton	tráva
do 5s	42-56%	56-65%	80-86%
do 10s	30-32%	22-24%	11-15
přes 10s	17-22%	8-10%	0-1%
ženy	antuka	beton	tráva
do 5s	30-32%	50-62%	60-75%
do 10s	30-32%	20-22%	18-20%
přes 10s	32-35%	15-20%	5-10%

Prostorová charakteristika tenisu

Počet uběhnutých metrů za 3 sety – rok 1991 (Stojan) 4250 m, rok 2000 (Schönborn) 2200 m, 2014 ???

– nejdelší možné běžecké úseky – 15m, nejčastěji ale 3-7 m (Zháněl, Böss, Schönborn)

– 80% úderů se odehraje na vzdálenost cca 2,5 m a dalších 11% na cca 4,5m (Weber), tedy přes 90% úderů se hraje na úseku maximálně 9 m

– z toho vyplývá, že tenis vyžaduje zejména: výbušnou a reaktivní sílu, frekvenční rychlost, reakční rychlost a koordinaci

Fyziologická charakteristika tenisu

– 70% hry anaerobní alaktátový systém

– 20% hry anaerobní laktátový systém

– 10% hry aerobní systém

Somatické předpoklady

– tělesné rozměry určují styl hry: hráči menších postav udržují míč déle ve hře, hrají spíše delší výměny v očekávání chyb soupeře, hráči vyšších postav je typická spíše razantní hra s tvrdým podáním, snahou o zakončení vítězným míčem a s přechodem na síť

– tělesnou výšku je možné předpovědět (více možností)

– tělesnou výšku nelze považovat za faktor limitující, ale pouze ovlivňující sportovní výkon v tenise

Motorické předpoklady

– síla, rychlost, vytrvalost a koordinace patří mezi významné faktory limitující, resp. ovlivňující výkon

– při stanovení vlivu jednotlivých motorických schopností na výkon v tenise je třeba vycházet z herních, časových prostorových a fyziologických nároků tenisové hry

– rychlost – reakční a akční

– síla – startovní a výbušná

– silová vytrvalost

– specifické koordinační schopnosti

Význam motorických schopností v tenise (Crespo, Schönborn, Miley)

Po tenis jsou nejdůležitější motorické schopnosti v tomto pořadí: koordinace (90%), výbušnost a obratnost (80%), rychlost reakce (70%), elasticita (60%), rychlost, síla, aerobní vytrvalost (55%), dynamická rovnováha, silová vytrvalost, flexibilita (50%)

Kondiční schopnosti a jejich dlouhodobý vývoj – rozvoj kondice musí zohledňovat specifika přirozeného vývoje od dětství po dospělost (Crespo, Miley)

schopnosti	5-8	8-10	10-12	12-14	14-16	16-18	18-20	20+
maxim.síla				1	2	3	3	progres
exploz.síla			1	2	2	3	progres	progres
silová vytrvalost				1	2	3	3	progres
aerobní vytrvalost		1	1	2	2	3	progres	progres
anaerobní vytrvalost				1	2	3	3	progres
rychlost reakce		1	1	2	2	3	3	progres
flexibilita	2	2	2	3	progres	progres	progres	progres
koordinace	1	2	3	3	progres	progres	progres	progres

1 – počáteční trénink (1-2x týdně), 2 – zvýšení tréninku (2-4x týdně), 3 – vysoce výkonnostní trénink (4x a vice týdně)

Z obecných tréninkových zásad kondičního tréninku: postupovat od lehčích cvičení ke složitějším, postupně zvyšovat frekvenci, intenzitu, zátěž a délku cvičení. Zlepšení kondice lze očekávat po 4-6 týdnech. Trénink musí být zábavný, různorodý, soutěživý, měl by respektovat individuální rozdíly (věk, herní úroveň, kondiční úroveň, tělesné dispozice), respektovat principy adaptace a odezvy organizmu. Nelze zapomenout na zařazení aktivního a pasivního odpočinku.

Rychlost – trénovat na začátku TJ po důkladném rozehřátí a rozcvičení, technika běhu, pozor na dostatečný odpočinek mezi sériemi (netrénovat rychlostní vytrvalost), krátké úseky se změnami směrů (typické pro tenis), 5-10 opakování, 1-5 sérií, doba zátěže 3-10s, přestávky mezi opakováními 15-50s, mezi sériemi 90-150s, zátěž : odpočinek 1:5, intenzita až 100%

1. akční = běžecká rychlost – podoba krátkých sprintů se zastaveními a rychlými změnami směru. Úrověň akční rychlosti je v tenise podmíněna explozivní silou pro start a a následným krátkým sprintem k míči zejména do stran, dále silovou vytrvalostí=schopnost vydat stejné množství optimální síly i po 2-3 hodinách zápasu. Dále podmíněna sprinterskou rychlostí – 1 max. 3 krátké sprinty za sebou během výměny v kombinaci s opakovanou změnou směru. Většinou není podmíněna rychlostní vytrvalostí, to je 4 a více opakovaných po sobě následujících sprintů (i když v současném tenisovém pojetí Djokoviče a Nadala není uplně pravda)

2. reakční rychlost – je úzce spjata s anticipací a obě jsou podmíněny rychlostí příjmu informací a jejich zpracováním (Zháněl). reakce je vždy spojena s anticipací (není vrozená, lze se ji pomocí vhodných tréninkových cvičení naučit a rozvíjet)

V tenise (obdobně ale i v badmintonu,..) nelze nikdy mluvit jen o rychlosti jako takové. Hráč musí rychle vnímat, rozhodovat se, rychle jednat a to vše v časové tísni. R. Schönborn zavedl proto pojem „úderová pohotovost“ nebo dle jiného odborníka „motorická úderová obratnost“. V jednotlivých herních situacích tak rozhoduje vnímání a anticipace, dále neurální a motorická reakce, maximálně rychlý start a zrychlení z nuly (startovní síla, explozivní síla a rychlostní síla) a koordinace. Proto v tenise mluvíme o komplexnosti tenisové rychlosti. Podle mnohých odborníků je pro tenistu nejlepší trénovat rychlost na dvorci s raketou v různých herních situacích (třeba i s využitím nahrávání z koše).

Síla – před tréninkem rozcvičení, rozehřátí, vždy střídat cvičení pro horní a dolní polovinu těla, po silovém tréninku zařadit den odpočinku. zátěž zvyšovat postupně, využívat hlavně váhu svého těla, postupovat od zátěže větších svalových skupin k menším.

Výbušná síla – střední zátěž s rychlým opakováním. Je snaha o provedení co nejrychlejšího pohybu, nebo snaha o co nejrychlejší zrychlení. je vhodné ji rozvíjet již od mladšího školního věku (odrazy, hody, poskoky, švihy), postupně lze podmínky ztěžovat a s pokročilejším věkem přidat odpor. Rozvíjet sílu lze plyometricky (předpětí ve svalu – např. seskok a následný výskok, běh do schodů, švihadlo) nebo rychlostně – např. dřepy a výpady.

Význam síly pro tenis:

– razance úderů (podání, smeč,…), bez síly nelze dosáhnout optimální úrovně rychlosti, výbušnosti, nedostatčná úroveň síly může vést ke vzniku svalových dysbalancí, naopak přílišný rozvoj ke snížení rychlosti a flexibility.

Vytrvalost

Aerobní trénink má probíhat při TF 70-85% maximální TF (např. 220-věk), anaerobní trénink při TF nad 85% maximální TF (není vhodné zařadit v předpubertálním věku). Pro tenisty je nejlepší formou rozvoje vytrvalosti a tréninku kardiorespiračního systému intervalový běh. Chybou je zařazování dlouhých, pomalých vytrvalostních běhů.

Koordinace – ovlivňuje výrazně všechny druhy rychlosti i vývoj tenisové techniky a její systematický rozvoj má rozhodující vliv na komplexní vývoj výkonnosti tenisového hráče.

Diferenciační schopnost – umožňuje, že raketa je vedena tak, aby byl míč zasažen středem rakety, raketa je nastavena k míči přesně s ohledem na rychlost a křivku letu míče, směr pohybu rakety ovlivňuje dráhu letu míče, velikost silového nasazení rychlost letu míče (tempo hry)

Orientační schopnost umožňuje hráči optimální orientaci v prostoru a čase a vnímání dalších podnětů (vlastní postavení a pohyb, pohyb soupeře, vlasnost letu míče). na základě této schopnosti se hráč rozhoduje o vlastní akci (útočné, či obranné)

Rovnováhová schopnost – provedení úderu ze stabilního rovnovážného postavení. Význam vyplývá z nutnosti provádět často údery s vysokou přesností z rychlého pohybu k míči a od něj

Reakční schopnost – vysoká rychlost letu míče, velké herní pole, reakce na pohyb protihráče a současně na let míče, vliv vnějších faktorů

Rytmická schopnost – udržení vlastního úderového rytmu, vnímání změn rytmu nebo tempa (vlastního i soupeřova), sladění pořadí rytmických činností (běh-úder-běh), ekonomická změna svalového napětí a uvolnění

Tenis je pro děti v každém věku.. Děti si hrají , protože to milují a protože je to zábava. Jako rodiče si musíme všichni uvědomit, že pro děti je pozitivní účast vždy důležitější než dokonalost. Osobní a sociální rozvoj, který plyne z toho, že jste součástí této hry, je jedním z nejvíce obohacujících zážitků, které tenis nabízí. Musíme ctít hodnoty zábavy a fair play, respektu, integrity , práce s vyváženou perspektivou očekávání a definicí úspěchu.

Rodiče, kvalifikovaní trenéři a naše děti jsou klíčovými partnery při zajišťování, že český tenis si udrží tyto vysoké hodnoty. Nikdo není na začátku této dlouhé cesty důležitější než rodiče hráče. Musíme pomáhat našim rodičům stanovit přiměřená očekávání a zároveň rozumět hře, jejímu procesu a podstatě.

Být tenisovým rodičem je užitečné a odměňující úsilí. Tenisový rodič je supervizorem, hodnotitelem, každý z nich musí rozhodovat v nejlepším zájmu svého dítěte a přitom být mámou nebo tátou, kteří chtějí pro své vlastní dítě to nejlepší. Každý rodič zápasí se sladěním svých rolí a ovládnutím své vášně jako fanouška, trenéra zatímco čelí neustálé výzvě „dělat správnou věc“. A to je smysluplně trávit čas se svými dětmi.

Jsme odhodláni pomáhat těmto rodičům vyrovnat se s těmito výzvami, aby zajistili, že si hru i nadále budou užívat a bavit se stejně jako jejich děti, i když to mnohokrát takto nevypadá.

Tenis je skvělou přípravu na život. Na dvorci jste sami za sebe. Nikde a za nikoho se neschováte. I tady platí jednou nahoře, jednou dole,..

Jde o to, abychom se všichni bavili a byli s dětmi! Co jiného může být skutečně důležitější?

Jako partner ve hře chceme, abyste měli co nejvíce informací na dosah ruky. Klikněte na jednotlivé sekce a získejte přístup k mnoha zdrojům, které vám pomohou, když váš mladý hráč propadne životní vášni.

Především s rozvojem minitenisu se věková hranice začátku tenisového tréninku posunula do věku 4-5(6) let. Pokud se chceme trénování minitenistů, ale i babytenistů a žáků věnovat, musíme vědět především z hlediska psychomotorického vývoje, co jsou a nejsou schopny děti zvládnout. V následující tabulce je stručný výčet co děti a mladí dospělí umí. Současně je třeba si uvědomit, že přehled je orientační vzhledem k tomu, že každé dítě žije v jiném prostředí, které ho více či méně stimuluje, každé dítě je jinak nadané, v něčem je šikovné více, v něčem méně.

Význam motorických schopností v tenise:

90% koordinace, flexibilita

80% obratnost, výbušnost

70% rychlost reakce

60% elasticita

55% rychlost, aerobní vytrvalost, síla

50% silová vytrvalost

Psychomotorika v jednotlivých stadiích vývoje člověka

stáří (roky)	motorika	psychika	počet TJ/týden(tenis+kondice)
4	stoj na 1 noze, skok do dálky s rozběhem, kotrmelec, běh, seběhne ze schodů, leze po žebříku, seskočí z nízké lavičky, umí hodit míč, samostatně jí, svléká se a samo obléká nebo s malou dopomocí, umyje se	nakreslí kruh, člověka jako hlavonožce, hodně se ptá, chce být chváleno, vypráví povídku často s výmyslem, chlubí se, slovní zásoba je asi 1500 slov, uvažuje v celostních pojmech, nemyslí dle logických operací, umí vyvodit závěr např. čeho je více, čeho méně, mezi dětmi se objevuje soupeřivost, částečně chápe smrt, dítěti je třeba vše vysvětlovat, norm. tep 105, mozek je 3x větší než u novorozence	1-2+hry (koordinace a flexibilita)
5	umí se podřídit pravidlům, umí měnit směr běhu, postupně se zdokonaluje, hody a chytání – ruce proti míči, ale hlava se odvrací, kopání do míče	umyje se, učeše se, pomáhá v domácnosti, pamatuje si melodii, řekne, jak se jmenuje, kolik má roků a kde bydlí, nakreslí reálnou postavu, neplete si včera a zítra, rozezná pravou a levou ruklu, období nočních děsů a strašidel – vrcholí nereálné myšlení, odhadne délku	1-2+hry (koordinace a flexibilita)
6	zaváže si tkaničku, drobné práce rukou, je schopen dokončit úkol, který vyžaduje trpělivost a vytrvalost, zdokonalování výše zmíněných dovedností ve smyslu elegance pohybz, větší hbitosti a zlepšení pohybové koordinace, driblink	rozezná dopoledne a odpoledne, řeč bez chybné výslovnosti, ví, kde se co nakupuje, dominuje vazba na rodiče opačného pohlaví, což se po 6. roce mění, myšlení je egocentrické – vázáno na činnost dítěte, polidšťuje i neživé předměty, mění fakta dle vlastního přání, chápe smrt, odhadne hmotnost, mozek – hmotnost 1250g – vývoj paměti, motoriky, formuje se typ osobnosti (má asi 90% konečné hmoty)	1,5-2,5+1-2 (koordinace a flexibilita)
7	zlatý věk motoriky, vyzrávání senzomotorické koordinace, agresivita při hře, možnost nástupu obezity a špatného držení těla, plavání, jízda na kole, bruslení, lyžování, rovnoměrný somatický růst	nástup do školy – v popředí zájmu jsou znalosti a dovednosti, období konkrétních operací, ústup fantazijního myšlení, začíná chápat vztah příčiny a následku, mozek dosáhl 90% dospělé hmotnosti, dospělá řeč, norm. tep 94	1,5-2,5 + 1,5-2,5 (koordinace a flexibilita)
8	zlatý věk motoriky (vysoká motorická učenlivost, snaha o maximální rozvoj obratnosti a získání co největšího počtu pohybových dovedností	období latence – děti nemají výrazné agresivní či sexuální sklony, úspěch ve škole a ve skupině	1,5-2,5 + 1,5-2,5 (koordinace a flexibilita, rychlost reakce, frekvenční rychlost)
9	zlatý věk motoriky	počátek objevování se sexuálních sklonů, první kontakty s opačným pohlavím	2,5+2,5 (koordinace, flexibilita, rychlost reakce, frekvenční rychlost, aerobní vytrvalost)
10	zlatý věk motoriky, až přebytek pohybu	rostou nároky ve škole	3-4+1,5-3 (koordinace, flexibilita, rychlost reakce, frekvenční rychlost, aerobní vytrvalost, explozivní síla)
11-12	diferenciace a přestavba motoriky, sek. pohlavní znaky, zrychlení růstu, toto období je nejvhodnější pro rozvoj rychlosti, chlapci měří 150cm, dívka 152	začátek puberty (může se různit vzhledem k věku i pohlaví), abstraktní myšlení, emotivní vývoj (velká vnímavost a citová labilita), obtížné období pro dospívajícího i rodiče, v tomto období převládá abstraktní řešení problémů, převaha pomalu škubavých svalových vláken	4-6+1,5-3 (koordinace a flexibilita-nárůst intenzity, rychlost reakce, akcelerační rychlost, aerobní vytrvalost, explozivní síla
13-15	postupné narušení dynamiky a snížení ekonomočnosti pohyybu – zhoršení pohybové koordinace (plynulost a přesnost pohybu), nárůst délky dolních končetin až o 15 cm abšžeckého kroku , ale pokles frekvence kroku	růstové změny probíhají především v době spánku, je důležité spát až 9,5 hodiny denně, myšlení bývá egocentrické – zaměřuje se na konkrétno a nechápe budoucí následky svého aktuálního jednání, mozek – váží 1400g -vývoj sexuality, změny emoční lability, zvětšují se přední laloky – analytické myšlení, zvyšuje se počet nervových spojů, diferenciace svalových vláken na rychlá a pomalá na základě genetiky	4-8+2-4 (vše předchozí + anaerobní vytrvalost, silová vytrvalost, maximální síla, explozivní síla -prakticky již všechny kondiční schopnosti- rozdíl je v počtu jednotek)
15-20	stadium integrace motoriky a završení motorického vývoje, ukládání tuku, mohutní trup, růst, znatelnost svalstva u chlapců a zaoblení ženské postva, tzv. 2. vrchol motoriky – integrace a harmonizace, individualizace, stabilizace výkonnosti, hlavní období pro rozvoj silových schopností	pohlavní vyspělost, psychické zrání je ukončeno (typologie je neměnná), formálně – logické myšlení na vysoké úrovni – někdy na hraně filosofování, mozek – hmotnost ještě stále roste (až do 30 let), poslední dozrává frontální lalok – logika a racionální myšlení	6-12+3-6 (rozvoj všech kondičních schopností na úrovni vysoce výkonnostního tréninku

Podíl svalstva vzhledem k hmotnosti:

4-6 let – 20% vlastní hmotnosti

7-10 let – 23% (počátek vytváření svalového korzetu)

10-12/13 let – 25-28%

12/13-14/15 let – 30-35% (od tohoto věku je cílené budování svalstva nezbytné)

14/15-16/19 let – 33-45%

Newer Posts

Older Posts

Korekce techniky

Podání

Volej / Smeč

Bekhend

Forhend

Výživa a pitný režim

Historie tenisu

KONDICE

PROLOG

PSYCHOMOTORIKA

www.tenisdoskol.cz

Sociální sítě