METODIKA

Začít hrát tenis je skvělý způsob, jak zlepšit svou fyzickou kondici, naučit se nové dovednosti a poznat nové lidi. Zde je několik kroků, jak se do tenisu zapojit :

• Výběr vhodného tenisového klubu nebo centra 
• Školský systém – Tenis do škol
  

Projekt Tenis do škol je prostředek seznámení dětí s tenisem . V jeho návaznosti mohou děti jednoduše vstoupit do systému, který je pro ně a jejich rodiče jasný a srozumitelný. Stejný člověk, trenér, který se jim věnuje ve škole s nimi může kontinuelně pokračovat v klubu. Svěřenec , pakliže o to stojí může již od prvního roku začít hrát v systému soutěží pořádaných ČTS . V návaznosti na celosvětový koncept mezinárodní tenisové federace ITF „Play and stay“ kdy hlavní myšlenkou kampaně je představit tenis jako sport, ve kterém je možno hrát utkání již během první tréninkové jednotky. Cílem je tak umožnit zejména dětem hrát tenis již od nízkého věku na menším dvorci, s nižší sítí, menšími a lehčími raketami a míči s nižším tlakem. Když je začínající hráč starší, může v klubu začít hrát jarní ligu smíšených družstvech 1-3-4 ČTS  . 

Český tenisový svaz (ČTS) je hlavní organizací zodpovědnou za řízení a rozvoj tenisu v České republice. Jeho hlavní aktivity zahrnují:

•Organizace a řízení tenisových soutěží: ČTS pořádá a dohlíží na různé turnaje a ligy pro hráče všech věkových kategorií a úrovní. To zahrnuje jak národní mistrovství, tak i regionální soutěže.

•Správa národních reprezentačních týmů: ČTS je odpovědný za výběr, přípravu a podporu českých tenisových reprezentantů na mezinárodních soutěžích, jako jsou Davis Cup a Fed Cup.

•Vzdělávání a certifikace trenérů a rozhodčích: Svaz organizuje školení a semináře pro trenéry a rozhodčí, aby zajistil vysokou úroveň odbornosti v českém tenisu.

•Podpora mládežnického tenisu: ČTS se zaměřuje na rozvoj mladých talentů prostřednictvím různých programů a akademií, které poskytují tréninkové příležitosti pro nadějné hráče.

•Propagace tenisu a zvyšování členské základny: Svaz aktivně pracuje na popularizaci tenisu v České republice a podporuje kluby v náboru nových členů. Například od září do listopadu 2024 nabízí prémii 100 Kč za každého nově zapsaného člena klubu do Informačního systému ČTS.

•Zastupování českého tenisu v mezinárodních organizacích: ČTS reprezentuje Českou republiku v mezinárodních tenisových federacích a podílí se na tvorbě pravidel a standardů v rámci světového tenisu.

Pro více informací o aktivitách a aktuálních projektech Českého tenisového svazu můžete navštívit jejich oficiální webové stránky.

Základy biomechaniky tenisu – BIOMECHANIKA I.

 

Definice biomechaniky : zjednodušeně : obor, který se zabývá studiem lidských pohybů s pomocí metod mechaniky. V centru stojí pohyb a zatížení lidského těla.

Porozumění principům biomechaniky pomůže najít odpověď na otázku : „Jaká je optimální technika?“

Nejdůležitější biomechanické principy :

1. Princip počáteční síly

Co je to svalové předpětí? Aby sval vytvořil v průběhu úderu potřebnou kontrakci (stažení), musí být během nápřahu optimálně předpnut. Předpětí se provádí v časovém posunu odshora dolů. Nápřah začíná rotací ramenního pásu vzad (ne vedením paže vzad), pokračuje přes rotaci boku, stehna a bérce, v poslední třetině rotace je vedena paže do nápřahu. Tato rotace vzad se musí vždy uskutečnit (záda kolmo k síti). Toto předpětí – tedy nápřah – přechází (bez delší přestávky na konci nápřahu = ztráta energie, ale s mírným zbržděním=excentrická svalová práce) do svalové kontrakce – tedy úderu. Převedeno : na začátku nápřahu je raketa zrychlena a ke konci nápřahu zbržděna a poté opět zrychlena do zásahu míč

2. Princip protipůsobení (opačné síly)

Každá akce vyvolá reakci stejné síly, ale opačného směru. Pohyb ale i údery zahajujeme zatlačením nohou do podložky, zpětným protočením vzad, následuje rotace těla do směru úderu = zrychlení paže a rakety. V této souvislosti se hovoří o tzv. pilovém pohybu. Z praktického hlediska jde např. o protipohyb při zahájení tenisového úderu – boky se již přetáčejí do úderu, paže ještě dokončuje nápřah = obrátka v nápřahu. Forhend – přes 90% hráno z otevřeného postavení, bekhend – i při bočném postavení nohou se docílí dostatečného přetočení, při otevřeném postavení nohou u B se nutně musí přetočit trup.

3. Princip rovnováhy a setrvačnosti (zachování impulsu)

Pro tenis je důležitá dynamická rovnováha = tělo ve vertikální linii (hlava v ose těla) optimálně při mírném předklonu. Pro setrvačnost platí, že tělo zůstává v klidu či pohybu, pokud na něj nepůsobí vnější síla (rychlá změna pozice,…). Využití : velmi dlouhý poslední krok před úderem (u praváka pravou nohou), nezasahujeme míč nikdy v plném běhu při krátkých krocích. Pravá noha u praváka vždy za těžištěm, za rukou. Stabilita těla a rovnováha v tenise!!

4. Princip koordinačního řetězce (časová koordinace dílčích impulzů)

Jedná se vlastně o zlidovělé rčení trenérů „timing“, či „rytmus“, načasování úderu. Řetězec je složen ze segmentů těla, které fungují jako do sebe zapadající články řetězu, kde síla vyvinutá jedním článkem se postupně přenáší na další. Zapojování jednotlivých článků v optimálním časovém sledu umožní účinný přenos síly celým tělem, od jednoho segmentu těla ke druhému.

Posloupnost segmentů těla                                            Biomechanika

nohy                                                                kolena (flexe a extenze)

 

boky                                                                rotace boků

 

trup                                                                  rotace trupu

 

paže/rameno                                                    rotace paže kolem ramene

 

loket                                                                 extenze lokte-pronace předloktí

 

zápěstí                                                              flexe zápěstí

Rychlosti jednotlivých částí se sčítají, kdy v optimálním případě v závěru akceleruje raketa proti míči silou, která je součtem jednotlivých sil.

Pohyb by měl probíhat zespoda nahoru, od velkých k malým segmentům, s progresivním průběhem. Problémy v řetězci : vynechání některé části, špatné načasování, neefektivní využití částí těla, zapojení nadbytečné části těla.

 

 

BIOMECHANIKA II.

= snaha aplikovat fyzikální zákony sport – tenis dost dlouho zaostával

Nejdůležitější biomechanické principy v tenise:

B – balance = rovnováha

I – inertia = setrvačnost

O – oposite force = opačná síla

M – momentum – linear and rotation momentum  = lineární a rotační momentum

E – elastic energy = elastická energie

C – coordination chase = koordinační řetězec

 

Rovnováha – vliv na rovnováhu má těžiště (mělo by být v ose těla) a základna (širší postavení) – vertikální držení těla je v tenise velmi důležité

–          také dynamická rovnováha – váha těla do směru míče, do úderu

Setrvačnost  – v tenise s ní neustále bojujeme, zastavujeme pohyb, neustálé změny (zastavení se při úderu v optimální pozici – získání tzv. comfortable range)

–          velmi důležitý split-step (v momentě trefení míče protihráčem)– možnost reakce na obě strany, okamžitá změna směru, navíc díky němu dochází ke srovnání osy těla

–          také odpor proti setrvačnosti rotačního pohybu při úderu (čím ruka dál od těla, tím větší odpor – souvislost s držením)

 

Opačná síla – tlak do podložky – iniciační impuls koordinačního řetězce, roztáčí boky, čím větší, tím hrajeme lépe

–          největší využití opačné síly při servisu, ale je základem všech úderů)

–          dále např. využití opačné síly při B voleji jednoruč, protipohyb nehrající paže je zde plně funkční, usnadňuje pohyb hrající paže

 

Lineární momentum – přenášení  váhy do úderu (výrazné při náběhu, returnu, voleji)

Rotační momentum – rotace těla, boků, trupu

Elastická energie – vytočení při úderu (zádové svaly) – dochází k přepětí, jakémusi zkrutu – kumulace energie – poté švih a využití nahromaděné elastické energie

–          nejvíce velké svalové skupiny – zádové svaly, ale i zápěstí – to se při úderu dostává za raketu (větší dráha hlavy rakety)

 

Koordinační řetězec – části těla musejí být do pohybu zapojovány ve správném pořadí, důležitá je kloubní a svalová uvolněnost a plynulost pohybu (pokud ne, nedochází  k sumaci sil a energií)

–          vše začíná tlakem do podložky (nohy, opačná síla)) – boky (počátek rotace) – trup (rotace, kumulace elastické energie) – rameno – předloktí – zápěstí (pokud někde uberu, tak to musím jinou částí těla vykompenzovat, což není úplně správné)

–          od velkých častí k malým – využívání jednotlivých segmentů těla

–          pokud je vše správně, tak výsledkem jsou razantní údery se slušnou kontrolou, zároveň ekonomičnost a prevence zranění = optimální technika

 

=

Základní fundamenty pro tenisovou techniku

1.      optimální držení

2.      split step – základ pro dobrou práci nohou

3.      vertikální držení těla – hlava a ramena se nikam neuklání

4.      optimální kontakt s míčem – před tělem

5.      plynulost, rytmus, akcelerace

6.      práce nohou, zaujímání správné pozice při úderu (comfortable range)

7.      využití elastické energie

8.      využití rotace těla

9.      dynamická rovnováha

 

 

Diagnostika a korekce techniky, aneb jak na chyby závodních hráčů

 

Dobrou techniku poznáme podle toho, že je účelná a účinná. Účelnost se vztahuje především k biomechanickému modelu, zatímco účinnost (efektivita) k dosaženému výsledku .

Technika by měla být tzv. „přijatelná“, tzn. taková, že je přijímána jako vhodná a není potřeba ji opravovat. Jestliže však chyby v technice limitují hráče ve vývoji dlouhodobě, je korekce nezbytná. To ale znamená, že trenér musí znát základy biomechaniky, zapojování jednotlivých segmentů těla při úderech, práci nohou, držení těla (musí mít v hlavě model, dle kterého opravovat a musí mít „oči“) a současně musí vystupovat pozitivně a zaměřovat se současně na oblasti, které je možné zdokonalovat.

Je třeba hledat problém = příčinu, ne příznaky (proč hraje hráč míč pozdě), opatrně přistupovat k radikálním změnám, hráč by měl být zapojen do řešení korekce, informace, které trenér poskytuje musí být přesné, vhodně je třeba rozehrávat i míče, sledovat vztah mezi držením rakety, postavením, bodem zásahu a dráhou švihu rakety.

Je nutné rozlišit začátečníky a pokročilé hráče :

začátečníci – zlepšování techniky (provedení) úderu

závodní hráč – zlepšení výkonu (výsledku), mají již osobní herní styl, posouzení korekce vzhledem ke skutečným situacím v utkání v souvislostech nejen s technikou, ale i psychikou, taktikou a kondicí (zaměření se na příčinu, ne symptomy = příznaky), proces korekce přizpůsobit turnajovému kalendáři

Typy korekcí pro závodní hráče (Crespo, Milley)

obecné dělení korekcí :

• situační (hraj B jakoby přes boční plot – větší rotace ramen)
• s využitím učebních pomůcek (mince v ruce, tenis.míček pod paží)
• analogie (hraj volej, jako bys chtěl chytit míč)
• smyslové (využití sluchu např. při podání s horní rotací)

Dělení korekcí:

• rozlišení : – zásadní korekce (technické – změna držení rakety, změna z B obouruč na jednoruč nebo naopak, taktické – zásadní změny v taktickém pojetí, změna herního stylu)
•                 – drobné úpravy – menší technické změny např. v načasování, postavení nohou, taktické ve volbě úderu, předvídání soupeřových úderů
• „Kdy a co měnit“
• přípravné období – nejlepší období pro korekce techniky
• na začátku TJ
• 1 chyba na týden
• ke konci přípravného období i korekce taktiky
• předturnajové období, turnaje – nevhodné období pro korekce
• pokud ano, tak zrušit turnaj
• přechodné období (odpočinek) – pokud nějaké zařadíme
• nevhodnost korekce – soutěže družstev – naprosto nevhodné je korigovat techniku, ani komentování techniky – pouze taktika4

„Jak vlastně hráče opravovat“

1. pozorování dané dovednosti (sledovat hráče mnohokrát, z různých úhlů, využití videa,…)
2. analýza problému (opravovat vůbec?, narušuje chyba hráčův vývoj?, jedná se o problém technický? Taktický?, kondiční?, jsem schopen problém opravit?….
3. rozhodnutí, zda a jak korigovat (vybrat postup, jak měnit, kolik času to zabere?)
4. vlastní proces korekce nedostatků (pochopení, trénink, vlastní rozhodování, utkání)
5. zhodnocení (co a jak se podařilo, aplikace v soutěžních podmínkách)

příklad : hráč nacvičuje bez  rakety (soustředění na tělo)

hráč trénuje bez sítě

hráč ignoruje lajny, nacvičuje mimo dvorec

hráč hraje bez soupeře (let míče)

hráč hraje bez pohybu (hra z koše)

hráč hraje výměny s trenérem

hráč hraje na body

hráč hraje tréninkové utkání

Videozáznam : údery je třeba natočit ze 2 úhlů, současně je třeba natočit i detaily horní (vytočení ramene) i spodní části těla (práce nohou), model pro porovnání, komentář hráče.

 

„Diagnóza je pro trenéra, oprava pro hráče“

Seznam diagnóz :

• motivační přístup
• základní postavení
• držení rakety
• pozorování míče hráčem
• práce dolních končetin (drobné x dlouhé kroky, probíhání míče)
• příprava rakety – nápřah
• švih paže s raketou a typ úderu
• úderová zóny (místo zásahu)
• rovnováha, přenesení hmotnosti těla
• protažení, dokončení úderu
• návrat do výchozího postavení

 

Příklad opravovací techniky na podání :

nesprávné počáteční postavení –postavte hráči nohy do krabic, položte mezi nohy obal na raketu, špička levé nohy směřuje v pravému sloupku

změna držení rakety v průběhu podání – mince, která nesmí vypadnout

nestálý nadhoz – chytání nadhozu, natažená paže, nadhoz podél plotu

příprava – paže nepracují společně – stínování trenéra a hráče, podnět – paže vzhůru

chybí smyčka – házení míčem, podání s teniskou

zásah míče nízko – dostat míč dříve než on vás, nácvik podání se zásahem větvičky stromu, míče v plotě

špatná rovnováha – podání z 1 nohy, ze druhé nohy, z obou bez hnutí-rozpůlení těla

špatné protažení – plechovka od míčů vedle levé nohy

 

 

 

Voleje a smeč

Forhendový volej – držení kontinentální nebo východní forhendové

Příprava – vytoční ramen a přenesení váhy na pravou nohu (u praváka), raketa za míčem, nápřah prakticky chybí

Zásah a protažení – vykročení levou nohou úhlopříčně k míči se současným pohybem paže s raketou vpřed do míče, zásah míče je dostatečně před tělem s pevným zápěstím, hlava rakety je mírně otevřená, protažení je krátké směrem dopředu a dolů

Bekhendový volej – držení kontinentální nebo východní bekhendové

Smeč – z letu míče nebo po dopadu, vytočení bokem, včasná příprava rakety spolu s vytočením těla bokem, krátká smyčka, vytažení až do místa zásahu míče.

 

Bekhend obouruč

Na rozdíl od forhendu přebírá u bekhendu, ale i u podání práci natahovač lokte (m.triceps brachii).

Výhody bekhendu obouruč: snazší a tím i rychlejší zvládnutí techniky, přinášející dobré výsledky v žákovských kategoriích, lepší kontrola úderů (raketu kontrolují obě ruce), vyšší tvrdost úderu (optimální využití rotace boků a horní poloviny těla), menší čitelnost směru úderů, snazší hraní vysokých míčů (i před kulminačním bodem), možnost zahrát křížem i při pozdním zásahu míče, vyšší efektivita na returnu v důsledku jednoduššího nápřahu a lepší kontroly rakety.

Úprava držení (pravá – nedominantní – kontinentální, levá –  východní forhendové) + vytočení ramen do směru míče a pohyb paží s raketou vzad (do nápřahu).

Těsně před dopadem míče jsou ramena vytočená, hlava rakety v nápřahu ve výši ramen (nižší než při forhendu), oči sledují míč.

Stabilizace pozice (široké postavení nohou), váha těla zatím na zadní noze. Mezi oběmi polovinami těla je vytvořeno předpětí. Raketa v krajní poloze nápřahu, hlava rakety směřuje stále vzhůru.

Přechod do úderu poznamenalo spustění hlavy rakety pod míč, váha se přenesla vpřed na přední nohu a těsně před úderem se tlakem nohou začíná Nadal zvedat směrem vzhůru, boky a ramena začínají rotovat vpřed k míči, oči sledují míč.

Míč je zasažen lehce nad úrovní boků a výrazně před tělem , paže jsou mírně pokrčené.

Těsně po zásahu míče tělo ještě pokračuje v rotaci, pravé rameno se tlačí až k bradě, špička rakety ještě pokračuje ve směru míče, nedominantní paže se mírně zvedá nad hrající.

Dokončení – protažení úderu. Pravé rameno dokončilo rotaci a raketa pokračuje vedle těla, pravá noha, na kterou se za okamžik přenese váha, dokončuje pohyb těsně nad zemí. Posléze dojde k odrazu z pravé nohy a k pohybu zpět dovnitř dvorce.

U začátečníků je důležité dbát na správné držení (extrémy přinášejí potíže), pokročilí nezapomenou, že úder je akcí celého těla, nejen rukou (švihová práce obdobně jako např. u golfu).

Bekhend jednoruč

V současnosti hrají bekhend jednoruč 3 hráči z první 10 ATP (Wawrinka, Federer, Gasquet) a dalších 5 ze druhé desítky (Haas, Južnyj, Robredo, Almagro, Dimitrov). Je tedy B jednoruč opět na vzestupu? Kromě Dimitrova je věkový průměr těchto hráčů 30 let, jedná se tedy spíše o vyzrálou generaci tenistů.

Držení nejčastěji polozápadní (Dimitrov, Federer) nebo západní, např. Wawrinka používá téměř klasické východní držení.

–         Přípravná fáze a nápřah : nápřah začíná vytočením celého těla a hrající paže mírně pokrčená v lokti se i s raketou vytáčejí ze základního postavení, ruka se zvedá do výše ramene a raketa se nalézá ve výši hlavy (mylný dojem velké smyčky), nehrající paže přidržuje raketu v krčku (vytočení + uvolněné držení rakety). Nápřah je dokončen většinou mohutným vytočením trupu a ramen (předpětí zádových svalů)

–         úderová fáze, zásah míče : hráč vykročí většinou pravou nohou proti míči (často přes patu), nohy jsou v kolenou pokrčené a jejich postupné propínání vytváří opačnou sílu, raketa padá pod míč a pod zápěstí. Těsně před zásahem začíná raketa stoupat, paže se v lokti propíná, hlava rakety je za zápěstím a a následně akceleruje do úderu, noha se napíná v kyčli a propíná v pravém koleni a současně se zvedá rameno úderové ruky (švih směrem vzhůru). Zásah míče před přední nohou, plocha rakety je kolmá, paže je téměř natažená. Nehrající paže jde do protipohybu a levá noha má kontakt s povrchem dvorce.

–         protažení úderu : raketa se pohybuje vzhůru, hlava rakety je nad zápěstím, obě paže dokončují pohyb, horní polovina těla se často přetáčí až do čelního postavení, levá noha provádí úkrok do strany (umožnění návratu směrem ke středu dvorce).

Po dobu úderu je tělo drženo vertikálně s minimálním pohybem hlavy.

Bekhend se spodní rotací

Držení kontinentální nebo východní bekhendové, ramena rotují, raketa směřuje vzad a šikmo vzhůru, nehrající ruka drží raketu v krčku, váha těla se přesouvá dozadu a vzhůru, loket je konci nápřahu pokrčen, plocha rakety je téměř rovnoběžná se zemí. V úderu se  váha těla přenáší vpřed a dolů, loket se napíná a zápěstí je pevné, nehrající paže se pohybuje zpět a udržuje rovnováhu, protažení úderu je individuální.

Více zde: https://skoleni-treneru-3-tr-vc.webnode.cz/metodicke-materaly/technika/moderni-tenisova-technika/

Forhend

Forhend je jedním z nejdůležitějších úderů, při výměnách od základní čáry je u vyspělých hráčů nejčastěji používaným úderem. Držení rakety bylo již probráno. Nejčastěji bývá využíváno u špičkových hráčů držení polozápadní. Zapojení svalů při forhendu : dvouhlavý sval pažní (m. Biceps brachii), ohýbač paže (m.brachialis), sval nadloketní (m.brachioradialis) – odpovídají za ohnutí lokte a tím za pohyb vpřed předloktí během úderu. Podrobněji si probereme polozápadní forhend.

Příprava a nápřah – zahájena pohybem lokte, vytočením nohy blíže míče a přizvednutím lokte (pohyb dozadu a mírně vzhůru) za současného vytočení ramen (lze využít levou ruku k zatlačení rakety dozadu), hlava rakety je nad úrovní lokte (vysoký nápřah). Otevřené postavení nohou

Úderová fáze, zásah míče – raketa se „propadá dolů, pokrčené nohy se napřimují v kolenou – švih po dráze zespoda nahoru, loket zatím v blízkosti těla. Těsně před zásahem se pohyb lokte zrychluje a trup rotuje, švih se napřimuje, zvedá se pravý bok a následně pravé rameno, plocha rakety je po celou dobu mírně zavřená, těsně před zásahem začíná dráha rakety stoupat (flexe loketního kloubu). Odraz z pravé nohy vzhůru, rotace boků a následně ramen. Tělo je těsně před úderem v dokonalé rovnováze.

Zásah míče – zápěstí (díky držení) je za držadlem, hlava hráče je v klidu a pohled očí směřuje do kontaktu s míčem (nikoli do bodu umístění míče), nohy v otevřeném postavení (90%), napnutí kolen + pravý bok – váha je přenášena do dráhy rakety.

Protažení úderu – vpřed proti míči a šikmo vzhůru, loket výrazně vpřed (paže mezi loktem a ramenem je rovnoběžně se zemí), chodidlo pravé nohy u praváka se otáčí a obě jsou rovnoběžná. Provedení forhendu s držením východním nebo západním se poněkud liší, stejně tak jako forhend se spodní rotací. Ať už hráč používá jakékoli držení je důležité , aby byl schopen zahrát útočný forhend, stanovil si sám útočnou zónu a zvládnul specifickou práci nohou, udržel tělo v rovnováze (široké úderové postavení). Pokročilí hráči by se měli snažit „jít s úderem co nejdále a tlačit rameno i paži na cíl“.