EMOCE Jedním ze sportů, který ve sportovcích vyvolává silné emoce, je tenis. Příkladem hráče, známého vysokou emocionální expresí (tedy výbušnou povahou) a záchvaty zlosti, je bývalý tenista John McEnroe. Sám ke svým emocím poznamenal: „Rád bych toho lva v sobě zkrotil, ovšem bez uhašení vnitřního ohně.“ Je důležité si uvědomit, že i pozitivní emoce zanechávají výraznou stopu. Tak například badmintonista Lin Dan či golfista Tiger Woods dokázali své vítězné body řádně oslavit. Když sportovec slaví vítězný bod, dostaví se u něj pozitivní emoce. Pokud sportovec považuje to, co právě udělal, za hloupou chybu, nastává u něj emoce negativní. Dá se proto říct, že si každý sám diktuje vlastní emoce tím, jakou nálepku udělí za konkrétní situace svému výkonu. V emočních projevech navíc existují velké individuální rozdíly a jakožto sportovní diváci můžeme denně pozorovat desítky individuálních projevů emocí u mužů-sportovců a u žen-sportovkyň. Sami sportovci své emoce většinou popisují jakožto pozitivní nebo negativní. Pozitivní emoce mohou představovat hrdé pocity z dobrého výkonu či z vítězství, případně vzrušení ze závodu samotného. Oproti tomu negativní emoce mohou způsobit frustraci z prohry, zlost na vlastní špatný výkon,případně strach ze zranění. Na rozdíl od toho, co sportovci sami pociťují,nemusejí pozitivní emoce vždy vést k lepšímu výsledku (stejně jako negativní emoce nevedou vždy k výsledku horšímu). Hrdý pocit z vítězství přináší zejména pocit uspokojení, zároveň však může způsobit hlad po lepších výkonech, což může mít za následek zhoršení příštího výkonu a snížení úrovně. Stejně tak negativní emoce (frustrace a zlost) mohou sportovce motivovat k tvrdému tréninku a následně vést ke zlepšení výkonu. Přesnější rozdělení emocí ukážeme pomocí kombinace dvou protichůdných principů. Na jedné straně stojí aktivující a tlumicí emoce a na straně druhé se pak nacházejí emoce příjemné a nepříjemné. Obr. 5 Rozdělení emocí Emoce, které pravidelně prožíváme, můžeme umístit do tohoto vzoru. Je důležité si uvědomit, které emoce nám jakožto sportovcům pomáhají zvýšit výkon a které náš výkon naopak zhoršují. • Příjemné a aktivující emoce považujeme za optimální pro zvýšení výkonu. Takové emoce se starají o zvýšení snahy a úsilí, zvyšují sebedůvěru a snižují negativní napětí. Potěšení ze hry a následný úspěch se postarají o to, že sportovci ve sportu pokračují. • Příjemné a tlumicí emoce jsou často pociťovány pozitivně, avšak výkon nijak nezlepšují. To je způsobeno tím, že takové emoce sportovci dávají pocit, že cíle už bylo dosaženo. Takové pocity přicházejí zejména v okamžiku, kdy sportovec vede v utkání či závodě a domnívá se, že má výhru v kapse. • Nepříjemné aktivující emoce nejsou pro hráče vždy příjemné, ale zato dokážou již v krátkém čase dát impuls k potřebné motivaci. Nejsme zastánci toho, že by sportovec neměl v žádném případě projevit svou frustraci nebo naštvanost, ovšem měl by tak učinit pouze za podmínek, že mu tento projev nevezme chuť dál bojovat, případně jej jeho zloba zcela neochromí. • Nepříjemné (tlumicí) emoce jsou tím nejhorším, co může soutěžícího potkat. Nejenže přinášejí opravdu špatné pocity, ale zároveň se postarají i o špatný výkon. Sportovce ovlivňují dvěma způsoby. Některé (jako například panika) se mohou postarat o to, že se sportovec příliš snaží,ale přitom je až enormně napjatý. Technické provedení se tím dostávádo problémů. Jiné emoce (jako například zoufalství ze situace, která se zdá být bezvýchodná) vedou k tomu, že sportovec zcela ztuhne a již není schopen akce.
Je takový stav výjimečný? Rozhodně ne! Emoce k soutěži patří, každý sportovec je v menší či ve větší míře prožívá. Celý text je čerpán a více se dočtete v knize : Mentální trénink v individuálních sportech, kterou vydala společnost Grada autorské dvojici Jan Pavel . Alena Pavlová. Tuto publikaci lze jednoduše zakoupit buď ve formátu PDF nebo v tištěné verzi na stránkách vydavatele www.grada.cz nebo ve vybraných knihkupectvích.
