„Všem pochybovačům mnohokrát děkuji! Byli to právě oni, kdo mě vždy tlačil kupředu.“ Usain Bolt, bývalý jamajský sprinter, mnohonásobný olympijský vítěz a držitel světových rekordů na krátké tratě
Motivace je základní stavební kámen k praktikování sportu a dosahování sportovních výkonů. Bez motivace bychom ani ty nejtalentovanější sportovce neviděli na hřišti. Někdy se možná ptáme, odkud profesionální sportovci motivaci čerpají. U některých sportů už v prvním kole polovina sportovců vypadne, takže pro ně soutěž končí a jedou domů. A tak existují sportovci, kteří několik týdnů za sebou nevyhrají jediný zápas. Přesto však každý den znova vstanou, tvrdě trénují, správně jedí, dostatečně spí a pečují o své fyzické a duševní zdraví. Jsou lidé, kteří si myslí, že to tito sportovci dělají pouze pro peníze a slávu. Faktem ale je, že velké peněžní částky, kontrakty se sponzory a celosvětový věhlas jsou dány pouze malému počtu vrcholových sportovců. Většina závodních sportovců má peněz málo, nemůže si platit vlastního kouče a široké publikum o nich nikdy ani neslyšelo. Tito sportovci mají proto zcela jinou motivaci. Snaží se docílit určitého osobního cíle, chtějí sami sebe rozvíjet tím, že jezdí po světě a vše si sami zařídí. Nebo to dělají čistě pro radost ze sportu. A jaký je efekt těchto různých motivů? Co může sportovec, rodič, klubový funkcionář nebo kouč udělat pro to, aby motivaci optimalizoval a vytvořil správné podmínky?
Je nezbytné si uvědomit, že od prvního dne, kdy je dítě zapsáno na určitý trénink, ovlivňuje motivace jeho chování, a to ať už se jedná o pečlivou přípravu sportovní tašky na první trénink (vedení), nebo o samostatné cvičení navíc (protože trénování je dítěti příjemné nebo proto, že ho okolí pochválilo za to, že se naučilo něco nového či projevilo oddanost, případně po ne zcela dobrém začátku zvýšilo úsilí a začalo se zlepšovat…). Míra motivace může být zdrojem spokojenosti a hrdosti, zároveň ale i zdrojem nepochopení, nebo dokonce frustrace rodičů, spolutrénujících, trenéra/kouče či sportovních organizátorů. Velký vliv na motivaci má stanovení cílů. Dosažení cílů (neboli pocit úspěchu) se postará o růst sebedůvěry a stanovení cílů se postará o růst motivace. Stanovení cílů je výzvou, která nás donutí hledat nové strategie, umožní evaluaci a nasměruje naše snažení. S cílem před očima víme, kam míříme… Pochopení motivace, oddanosti sportu, vedení a bojovnosti Získali jsme první dojem o tom, co znamenají termíny motivace, oddanost sportu, vedení a bojovnost a také proč jsou pro sportovce tak důležité. Vnitřní a vnější motivace Motivaci lze také analyzovat na základě rozdělení na vnitřní a vnější. U vnitřní motivace stojí v centru potěšení z činnosti samotné. Sportovec si užívá sport – motivace tedy přichází zevnitř. U vnější motivace jde o ocenění z okolí. Pokud netrénujeme, nebudeme vybráni do dobrého týmu a ztratíme své postavení, nedostaneme od rodičů novou výbavu atd. Nyní se podívejme na rozdíly mezi vnitřní a vnější motivací a na jejich důsledky v praxi. Vnitřní motivace Když je sportovec vnitřně motivován, jedná se o zdroj motivace zcela uvnitř něj. Těší ho, co dělá. Zcela se věnuje této aktivitě nebo rozvoji nutných schopností a užívá si radost z toho, co dělá. Sport sám je pro něj zajímavý, takže tvrdě trénovat, vydržet a investovat do něj hodně času považuje za samozřejmé. Je dokonce schopen akceptovat i trest za to, že se tomuto potěšení věnuje tak dlouho. Dítě, které ví, že už musí jít domů, ale nechce opustit činnost,která mu přináší tolik potěšení, přestože ví, že bude za pozdní příchod domů potrestáno, je rovněž vnitřně velmi motivované. Vnitřní motivaci je možné rozdělit do tří podkategorií: 1. Faktory úspěchu – sportovec chce ukázat svoje schopnosti a uspět. V centru stojí zažití úspěchu. Chce docílit výsledků a ukázat, které specifické schopnosti vyvinul. (Tak se může golfista radovat, že umí krásně čipovat na green, hráč badmintonu hrát smeče ve vysokém výskoku a bruslař provádět velmi ostré zatáčky na ledu atd.) 2. Faktory stimulující – sportovec se chce těšit z napětí při závodu, zažít flow neboli plynutí. To je stav, kdy jsou lidé tak koncentrovaní na svoji činnost, že zapomenou na všechno kolem sebe. Tato zkušenost je velice příjemná, proto člověk často udělá vše jen proto, aby si tento pocit zopakoval. (Plavci je příjemný způsob, jakým se pohybuje ve vodě, lyžař si užívá, když provádí rychle za sebou zatáčky a drží rovnováhu atd.) 3. Faktory znalosti – jedná se o sportovcovu zvědavost, chuť něco se naučit a pochopit, jak to funguje. V centru stojí zlepšení znalostí. Sportovce fascinuje nová technika, nový materiál, něco nového, co může vymyslet nebo vyzkoušet. (Tenista může mít radost z toho, že ví, jaké problémy udělá soupeři pomocí tzv. kickservice atd.) S vnitřní motivací souvisejí i tři psychologické touhy člověka: touha po schopnosti, touha po autonomii a touha někam patřit. A právě pomocí jedné nebo více z těchto tužeb můžeme mít jakožto trenéři, rodiče, funkcionáři či vedoucí v klubu na sportovce vliv. 1. Touha po schopnosti: Sportovec touží po tom, aby měl úspěch. Pokud nikdy nezažije úspěch, je pro něj obtížné, ne-li přímo nemožné, aby sportu věnoval energii. Úspěch
zažijeme při dosažení svého cíle. Cíl může být různý. Může to být například cíl technický, jako je vylepšení techniky běhu u triatlonového atleta, tak aby ztrácel méně energie. Jestliže se mu cíle podaří dosáhnout, zažívá sportovec potěšení a je motivován k tomu věnovat sportu energii a čas. Celý text byl použit a více se dočtete v knize : Mentální trénink v individuálních sportech, kterou vydala společnost Grada autorské dvojici Jan Pavel . Alena Pavlová. Tuto publikaci lze jednoduše zakoupit buď ve formátu PDF nebo v tištěné verzi na stránkách vydavatele www.grada.cz nebo ve vybraných knihkupectvích.
